Vážený pane předsedo, děkuji za slovo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Materie není tak úplně jednoduchá, o čem tady budu mluvit, omlouvám se, bude to trvat možná 10 minut, maximálně, doufám, ale zkusím vysvětlit základní principy toho, co bych rád v tom zákoně případně změnil, pokud mi paní ministryně dá nějakou zpětnou vazbu, že se pletu, i to je možné. Zkusím to velice krátce popsat, jakoby systémově, potom se budu bavit o tom samotném pozměňovacím návrhu.

Velice krátce, paní ministryně to tady řekla, řeknu to velice krátce. Tato novelizace je bohužel odpojena od toho zákona druhého, podstatného, který má řešit evidenci skutečných majitelů. Má to jít ruku v ruce. To se nám tedy bohužel rozpojilo ve sněmovně. Nicméně je to cílené na to, abychom preventivně se bránili legalizaci výnosů z trestné činnosti a praní špinavých peněz. Hlavním nástrojem proti tomu, abychom tomu mohli předcházet, je právě odhalování skutečných vlastníků, majitelů společností, které by mohly buď ty peníze přes své bankovní účty protáčet, mohly by čerpat dotace a zakázky.

A právě problém je v tom, ještě možná bych uvedl, jaké jsou nástroje, jak schovávat ty skutečné vlastníky. Jsou to dodnes pořád ještě u nás například listinné akcie na jméno. Kdybych řekl jednoduše, toto bude listinná akcie, na základě které vlastním nějakou společnost, z druhé strany bude napsáno mé jméno. Rubopisem, pokud bych chtěl, tak to jméno teď škrtnu, napíšu tam třeba jméno pana senátora Hraby, když tady na mě kouká, tak třeba on, v tu chvíli to bude jeho společnost. To je jedna z těch forem.

Druhá z forem, která také začíná být hojně využívaná nejen v České republice, bylo to i na Slovensku, jsou takzvané svěřenské fondy. Na Slovensku to bylo několik let zpátky využíváno, aby si politici mohli kupovat luxusní domy. Aby nebylo vidět z jejich majetkového přiznání, že si ten dům pořídili, bylo zřejmé, kde ty peníze na to vzali, tak si udělali svěřenský fond. Myslím, že i někteří členové minulé vlády tam měly v pronájmu od svěřenského fondu krásné bydlení, ale v reálu je pravděpodobné, že to bylo jejich.

Třetím způsobem, jak toho skutečného majitele skrývat, jsou offshore společnosti, které mají svého konečného vlastníka evidovaného v takzvaných daňových rájích. Nebudu je všechny jmenovat, je jich mnoho, dokonce jsou některé v Evropě. Jak jsem pochopil, protože se tím zabývám, Česká republika pro ně je nejvíce zábavný nebo využívaný stát Delaware v USA. Tam se hodně registrují právě tyto společnosti například. Je to tak.

To jsou jenom ty způsoby, jak skrývám toho konečného vlastníka. A skrývám ho proč? Abych mohl buď legalizovat peníze z trestné činnosti, to se například děje tím, že mám opravdu peníze z nějakých úplatků a posílám je do těch společností, nebo beru protiprávní dotace, protože na to nemám nárok, nebo dodávám zakázky, které také bych dodávat neměl. U nás v minulosti, nechci tady zabíhat, máme několik politiků, kteří se tady na té hraně pohybují. Byl to třeba jeden ministr, který byl ministr dopravy v jedné vládě, zároveň měl utajeně svoji stavební společnost, která po jeho nástupu na to ministerstvo začala realizovat ve velkém objemu zakázky. Byl tam reálný střet zájmů, on sám si zadával zakázky. Nebudu tady jmenovat. Máme tady třeba i některé politiky, kteří, myslím si, docela dobře nakládají s těmi svěřenskými fondy. Myslím, že asi všichni víte, o čem se bavím, takže je to jedna z těch dalších věcí. Jenom říkám to ke konsekvenci i včerejších zpráv, které byly ohledně názoru Evropské komise na některé politiky.

Co tady ještě zmíním, je podstatné, aby tady zaznělo, ono to není jenom o politicích, kteří zneužívají nějak ty svoje mechanismy, aby mohli být napojeni na veřejné prostředky, ale, jak to říkala i paní ministryně, za to jí děkuji, je to i boj proti terorismu. Tady ještě existuje jedno nařízení, je to nařízení 2580 z roku 2001, na základě kterého, jenom velice krátce přečtu: „Rada bezpečnosti rozhodla, že by měla být přijata opatření s cílem znepřístupnit finanční prostředky a jiné finanční nebo hospodářské zdroje těmto osobám a zakázat poskytování finančních a jiných prostředků ve prospěch takových osob.“ Jsou to osoby na takzvaných sankčních seznamech. Tady bude určitě vědět asi pan senátor Fischer o tom hodně, jsou to osoby například, myslím, že nově pan Lukašenko, ale mnoho dalších osob, které jsou i třeba z té východní části Evropy nebo už Asie. U nás to bylo také možné. V minulosti bylo třeba hodně nemovitostí v Karlovském kraji. Kdo tady je z vás, asi víte, že v minulosti tam bylo hodně nemovitostí vlastněno různými osobami Ruské federace. Bylo tam nějaké možné riziko, aby se ti lidé schovali za nějaký svěřenský fond nebo offshore společnost, ten majetek tam si vlastně kupovali. Je právě podstatné to, že tyto osoby to mohou zneužívat, pokud si skryjí toho svého vlastníka.

Řeknu absurdní příklad. Kdyby byl na tom sankčním seznamu třeba pan, ať to nebere osobně, pan Kim Čong-un, jistě to jméno také znáte, on by si zřídil svěřenský fond v ČR a do jeho čela by postavil nějakou osobu, která je třeba i veřejně docela dobře známá. Ona by byla správcem toho svěřenského fondu. Byla by v té evidenci, která přijde k nám příště, uvedena jako skutečný majitel. Mohla by být. Problém je, že by bylo velice těžké ověřit, jestli je to ten pan Kim Čong-un nebo jestli je to ten člověk, který tam bude napsaný. Problém právě je v tom, k tomu se posunu dál, že ta evidence skutečných vlastníků, on to není rejstřík, je to evidence skutečně, kde vy sám vložíte informace o té své společnosti, napíšete, kdo je skutečný majitel, ale když to neuděláte správně, rejstříkový soud to neověří. On to pouze zaeviduje. To znamená, že se pak může stát, že někdo má svěřenský fond, všichni veřejně vědí, že mu patří nějaká společnost, nějaký holding, ale v té evidenci skutečných majitelů je napsán někdo jiný, třeba správce toho svěřenského fondu.

Aby bylo i věcně k tomu, dokonce tady mám stanovisko Městského soudu v Praze na nějaký dotaz k té evidenci, jestli je správně vedená. Je to bohužel ve vztahu ke koncernu Agrofert pana premiéra, velice krátce budu citovat. Soud odmítl dát zpětnou vazbu, jestli ta informace v té evidenci aktuálně je správná. Jenom velice krátce: „Nemůžeme poskytnout tyto informace, protože v rámci evidence údajů o skutečných majitelích rejstříkové soudy fungují pouze jako evidenční místo.“ Dále se uvádí: „Je tomu i tak proto, že rejstříkové soudy, které evidenci pouze vedou, ani při zápisu do evidence nepřezkoumávají věcnou správnost zapisovaného údaje, ve smyslu paragrafu zákona, pouze vyžadují předložení listin, kterými mají být podle tohoto nebo jiného zákona doloženy údaje o skutečných majitelích.“ Nikoliv tedy prokázány, ale pouze doloženy. Tak jenom kdybyste chtěli, dám k nahlédnutí. Ta evidence, která k nám přijde ještě lépe vydefinovaná, to je jenom evidence. A tam, když si řeknete, co chcete, tak to tam zkrátka je. Ani není de facto v tuhle chvíli moc možné, aby ty rejstříkové soudy to zvládaly nějakou formou ověřovat, takže i to chápu. Pokud někdo dneska je v evidenci skutečných majitelů, vůbec to nemusí být pravda a nemůžete se na to spolehnout. Podstatné je to pro další věci, které tady budu zmiňovat.

Teď se posunu k tomu, co bych rád nějakou formou tady potom, pokud bude podrobná rozprava, ještě případně v rámci pozměňovacího návrhu načetl, to se týká nové úpravy tohoto procesu ověřování skutečných majitelů. Řeknu to lidsky, zkusím, potom případně v paragrafech můžeme jít podle toho návrhu, máte ho na stole.

Dnes podle znění příslušných ustanovení zákona o rozpočtových pravidlech, které jsme tady před chvilkou projednávali, nebo i o pravidlech územního rozpočtů, to jsou ta nová rozpočtová pravidla, mají možnost, pokud někdo žádá o dotaci, ověřovat určité podmínky a vyžadovat konkrétní listiny od toho člověka, který tu dotaci chce. Mají možnost chtít například i informace o podílu v té dané společnosti. Kdo konkrétně vlastní který podíl v té společnosti. Nově ministerstvo zavádí jak v rozpočtových pravidlech, tak i v zákonu o veřejných zakázkách, také o něm budu mluvit, malinko jiný, odlišný postup.

Ještě jednou to shrnu. Dneska, když se podíváte do té evidence, která je podle mého názoru velice, jak to říct, vachrlatá, pokud tam ta informace je a vy si nejste jisti, že je správná, můžete chtít nějaký dokument. Jak u zakázky, když máte nabídky, tak i u dotace. Nově je postup takový, že v případě české společnosti, která chce dotaci nebo zakázku, se musíte podívat pouze do té evidence, mělo by vám to stačit, proces se ukončí. V případě, že je to zahraniční společnost, máte podle návrhu, který tady máme, možnost požádat o výpis z obdobné evidence, pokud existuje u zahraniční osoby, takže když to bude třeba německá firma, německou evidenci skutečných vlastníků. Pokud taková existence neexistuje, teprve potom u té zahraniční společnosti můžete chtít, podle té navrhované úpravy, doložit konkrétní dokumenty a doklady. Třeba jak jsem tady s panem Hrabou měl jeho společnost, už jsem mu ji předal, tak bych měl chtít tu jeho akcii na jméno, aby ji tomu úřadu doložil, aby bylo jasné, že před 5 minutami byla ještě moje společnost, dneska už je jeho. Takže ten postup, který se dneska nově mění, od současného stavu, kdy jste se mohl podívat do té evidence, a pokud jste si nebyl jistý, že ta společnost je moje nebo pana Hraby, ale kohokoliv jiného, tak jste ten dokument mohl vyžádat. Nově je to tak, že u českých společností se pouze podíváte do evidence. Pochopil jsem komunikaci takovou, že je to z hlediska snížení administrativní zátěže úřadů. Ale dopad jaký bude v reálu? Pokud bude tedy pan Kim Čong-un nebo jakýkoli jiný člověk na tom sankčním seznamu dělat nějakou takovouto kulišárnu a zavede si společnost, která bude fiktivně evidovaná v té evidenci a špatně, bude to česká společnost nebo svěřenský fond, ve kterém budou různé wellness parky a jiné věci, nebude mít od toho nového navrhovaného znění možnost přímo hned na začátku toho procesu, předtím, než tu dotaci vůbec budete rozhodovat a zakázku dávat, možnost vyžádat ty dokumenty, pokud je to česká společnost.

Jenom, snažím se snad srozumitelně, doufám, popsat ten proces, který se mi nelíbí, rád bych ho svým pozměňovacím návrhem potom upravil. Ten návrh, já jsem velice vstřícný vůči ministerstvu, protože ono v tom znění používá už tu novou terminologii v návaznosti na zákon o evidenci skutečných majitelů, tu ponechávám, ale ten proces, ten bych velice rád ponechal podle současného stavu, aby ta možnost těch zadavatelů, poskytovatelů dotací byla to ujištění získat. Možná jeden příklad, který mě napadl, který si myslím, že podle toho postupoval a už by nově nemusel. Společnost Čepro zadávala veřejné zakázky jednomu holdingu nejmenovanému, proto, aby měla právní jistotu, že majitel toho holdingu není skutečným majitelem toho holdingu, tak si musela udělat právní analýzu, aby měla ujištění, že je to v pořádku. Nevím, jak ta analýza mohla dopadnout. Dopadla, jak dopadla, nicméně už tam nějaký právní krok proběhl, aby i ten zadavatel ověřoval. Ale já bych nerad, abychom si všichni museli něco ověřovat.