Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, chtěla bych poděkovat v první řadě panu ministrovi i členu VEU za velmi uvážlivý přístup k celé této problematice. Ministerstvu spravedlnosti tímto chci také poděkovat za velmi uvážlivý přístup, za jeho stanovisko, ze kterého jsem také vycházela při diskusích ve VSP, protože rámcovou pozici vlády jsme v té době neměli k dispozici. 

V tomto stanovisku se píše, že je nutné definovat skutkovou podstatu těch trestných činů, to považuji za velmi důležité, od toho se může odvíjet celá ta další debata. Je otázkou, zda může tato směrnice pomoci v problémech v mezilidských vztazích, protože to je právě to, o čem my tady celou dobu hovoříme. Jedná se především o mezilidské vztahy. Hovoří se zde o nutnosti prevence, aby se předcházelo těmto špatným, negativním skutkům v rodinách. Pan ministr tady pro mě možná trošku překvapivě zmínil otázku křesťanství a změnu postavení ženy v kultuře křesťanství. Domnívám se, že právě narůstající počet problémů v mezilidských vztazích možná souvisí také s tím, že křesťanství Evropu pomalu, ale jistě opouští. Právě proto zde narůstá ta touha přinášet nějaké regule, regulace, způsoby výchovy, snad až státní výchovy, k tomu, aby se mezilidské vztahy zlepšily. Ale to může hrozit také tím, že vstoupíme do svobody rodin. To je přesně ta problematika, kdy má být přesná hranice mezi svobodou rodiny, tím nechci říci, že si mohou dělat, co chtějí, a páchat násilí, ale aby stát nevstupoval také do práva na výchovu dětí a do těch mezilidských vztahů tam, kde vstupovat skutečně nemusí.