Děkuji ještě za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, zaznělo toho hodně. Já bych chtěla na pár věcí zareagovat. Tamto bychom si vyjasnili, protože tomu rozumím, co asi pan kolega Wagner chtěl říct. My jsme byli nuceni tedy to napsat tímto způsobem. Pokud by ten pozměňovák měl být upraven, není s tím problém. Ale týká se to skutečně spíš toho zákona o praní špinavých peněz. A je to evropská směrnice. Proto je tam těch 270 tisíc. Tak já bych chtěla říci, že zákonodárce – a to jsme my všichni, tak bychom na to neměli zapomínat – je zde od toho, aby předvídal situaci, která může nastat. Máme spoustu různých právních podkladů, právních dokumentů, nicméně to rozhodnutí je čistě politické, čistě na nás. Je třeba si také říci, že praxí jenom o tom, že někdo platit třeba nemůže z různých důvodů. že třeba nemá ten počítač, nemá tyto schopnosti. Ale někdo prostě tímto způsobem bezhotovostním platit nechce. To je to lidské právo. Ne, že by chtěl tajit nějaké údaje, ale prostě z různých důvodů platit nechce. A my jsme slyšeli také – a za to velmi děkuji – od paní místopředsedkyně Seitlové: je to otázka bezpečnosti. Nikdo nesmí být nucen předávat své údaje při platbě třetímu subjektu, soukromému subjektu. Ode mě se nyní pravděpodobně očekává, že předložím návrh na schválení návrhu podle senátního tisku 277. Neudělám to, protože jsem s některými z vás již domluvena, že v podrobné rozpravě předložím pozměňovací návrh, který vypustí navržený článek 45. A celou jeho materii přesune do článku 11. Tedy do článku zaručující právo vlastnit majetek. Tím odpadnou výtky, že právo na platby v hotovosti je zařazeno nesystémově až na samý konec Listiny do jejich společných ustanovení. Podat nyní návrh na schválení by bylo s tímto v rozporu. A nad to návrh vyžaduje i upravit datum účinnosti. Nebudu zde podrobně rozebírat a vyvracet všechny výtky a protiargumenty, které během projednávání ve výborech zazněl. Rozeslala jsem vám všem 13stránkový argumentář, kde reakce na jednotlivé dílčí body naleznete, budete-li mít zájem. Ten má 13 stránek, je tam obsah a jsou tam odkazy. Například na ten seminář a také na usnesení Stálé komise pro Ústavu a parlamentní procedury, na výsledky a zkoumání Parlamentního institutu apod. Musím se však speciálně vyjádřit k jedné věci. A to ke stanovisku senátní Komise pro Ústavu, konkrétně k jeho poslednímu bodu. A tady bych chtěla upozornit, o jak závažné téma se skutečně jedná. Ten zní: „Hlubší zamyšlení vyžaduje,“ to tedy cituji, „odkud se vlastně bere poptávka po podobných návrzích, například bránit se systému se zbraní v ruce, uniknout z dosahy kontroly systémem platbou v hotovosti, jež je demokratickém právním státě varovná jako symptom hluboké nedůvěry části občanů ve svůj stát.“

Vážený kolegové z této komise, pokud s tímto souzníte, jak tedy bylo schváleno tím poměrem 4:3, tak práci, co souhlasí, tak by si mohli uvědomit, že Listina se v tomto případě dá vzít a ostentativně spálit. Je-li cílem poslušný a o ničem nepochybující občan, pak je Listina zbytečná a kontraproduktivní. Ještě by mohla přimět poslušného a nedůvěřivého občana, aby státu nedůvěřoval a kladl si otázky. Tento text byl předložen ke schválení, pokud mám správné informace, tajemníkem této stálé komise. A také bych chtěla upozornit, že je třeba říci, že na napětí mezi státem a jeho občanem, na obavách z možného zneužití státní moci, je založen veškerý moderní konstitucionalismus. Včetně všech jeho brzd a vyvážení. Právního státu, ochrany menšin a dalších pojistek. A jen kvůli tomu potřebujeme ústavní právníky. Já se proti tomu stanovisku této Stálé komise pro Ústavu zásadně ohrazuji. A nedivím se, že řada občanů má ze systému obavy, pokud vidí tato a podobná stanoviska. Také není jen, jak tady zaznělo, hluboká nedůvěra snad občana ve stát, ale když jsme se bavili o těch zbraních, tak jsme připomínali, že stát a zákonodárci by měli také dát najevo svou důvěru v občana. Přiznám se, že je pro mě jen obtížně pochopitelný ten tvrdý odpor, který u některých z vás tento návrh vyvolal. Chápala bych, kdybychom chtěli někomu zakazovat platební karty a digitální platby. Ale to nechceme. Platební karty ani čárové či QR kódy nikdo nikomu brát nechce. Náš návrh nemá obtěžovat většinu, ale má chránit tu menšinu, která o digitalizaci nijak zvlášť nestojí. Rovněž bych to chápala, kdyby mezi vámi byli lidé, kteří skutečně chtějí vykořenit hotovost a nahradit ji bezezbytku bezhotovostní platebním stykem. Ale k takovému závěru se nikdo z vás, alespoň pokud vím, nehlásí. Naopak jeden z argumentů, které nejčastěji zazníval, že návrh je zbytečný, protože hotovost přece nikdo nechce rušit a dostatečně ji ochrání zákon. K tomuto bych řekla, že pokud se tady všichni chcete shodnout, že upravíme zákon č. 136, o oběhu bankovek a mincí, tak budu samozřejmě ráda. Budu ráda, když se to podaří, ale nebude mi to stačit. Tento názor nesdílím ze 3 důvodů. Za prvé tlak na digitalizaci vnímáme všude kolem sebe. Za druhé zákon nepovažuji za dostatečnou záruku. Zákon se dá kdykoliv snadno změnit. Ale ještě nikdy a nikde se nestalo, že by došlo ke zrušení nějakého lidského práva.

A za třetí, stavět protipovodňové zábrany má smysl před povodní. Až povodeň přijde, bude již posledně. Ať tak, či tak, ve výsledku zůstávají jen argumenty typu, že návrh je zbytečný, že nepatří do Ústavy. Ale my dnes nerozhodujeme o tom, jestli se návrh stane ústavním zákonem. Rozhodujeme pouze o tom, zda se o návrhu bude dál diskutovat, zda dáme příležitost se k němu vyjádřit i kolegům ve sněmovně. Teprve pokud oni projednají, pokud ho oni projednají a v nějaké podobě schválí, budeme o něm rozhodovat znovu a definitivně. Proto vás znovu, vážené kolegyně a vážení kolegové, prosím, abyste nyní návrh nezamítali, ale pustli do podrobné rozpravy a posléze do sněmovny. A abyste tak otevřeli prostor další diskusi. Děkuji za pozornost.