Dobré ráno, pane předsedo, děkuji za slovo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, jistě už za tu 14denní debatu nebo za tu doba, která proběhla mezi schvalováním na našem výboru a včera na ústavně-právním, tak už i k vám, senátorům, kteří nemáte zrovna toto téma jako své, tak už jste jistě všichni přesvědčeni o tom, že tato dlouho očekávaná a projednávaná novela neruší kojenecké ústavy, ale naopak, že to je vlastně nová příležitost pro to, aby ty domy, které stojí a stát budou, se transformovaly v tolik potřebnou péči pro podporu rodin v krizi. Máme dnes složitou životní situaci, není to jenom koronavir, ale je to i ztráta zaměstnání mladých rodin, které si poskytují bydlení. Já myslím, že najdeme to využití asi tak tisíckrát lepší než pro to, co ta jedna služba, jedna služba, kterou rušíme, co znamená. Paní ministryně si myslím, že to řekla hodně zevrubně. Já asi zopakuji jenom ty 4 zásadní body, kterých se to týká. A očekáváme samozřejmě bouřlivou debatu. Tak zaprvé touto novelou dochází k navýšení nedostatečného ohodnocení pěstounů zvýšením dávek pěstounské péče a státního příspěvku na výkon pěstounské péče, které nebylo valorizováno od roku 2013. A skutečně již tyto dávky nepostačují. Já se přiznám, že jsem si uměla představit trochu vyšší částku, nakonec ji v Poslanecké sněmovně poslanci KDU-ČSL navrhovali, zatím se tomu tak nestalo. Zadruhé dochází k podpoře péče o děti v krizových zařízeních, tedy v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc takzvaných ZDVOP. Je to zkratka nevyslovitelná, ale znamená to, že jsou to ta zařízení, která okamžitě přiskočí, když se stane situace, že je pomoci rodině potřeba a to dítě na nějaký čas někam svěřit. Dochází zde k navýšení finančních prostředků, které dostávají tyto zařízení od státu. A tyto finanční prostředky také neodpovídají skutečným současným nákladům. A zatřetí dochází k omezení ústavní péče o nejmenší děti. Pokud jsme si schopni připustit, že děti jsou to nejcennější a nejvzácnější, co máme, tak bychom jim měli, i když se ta rodina dostane do krize, zajistit právě těm dětem, než rodiče urovnají situaci, zdravý vývoj u profesionálních, vzdělaných, připravených pěstounů. A myslím si, že nikdo nebude zpochybňovat vědecké studie, které už o tom jednoznačně hovoří. No a já vítám i ten čtvrtý bod, což je podpora mladých dospělých, kteří opouštění náhradní rodinnou péči. Vy víte, že vlastně jsou to mladí lidé, kteří nejsou připraveni jaksi na nebezpečí života, neumí se sami živit, neměli kde se to naučit. A bylo nabíledni, že se stávali právě terčem různých skupin a dostávali se, aby se vůbec uživili, do spárů mnohých „číhatelů“, když bych to tak řekla, protože nechci se nikoho dotknout, ale prostě neměli nárok na žádné finanční prostředky, takže dostanou, já tomu říkám, takové maličké „věno“. A společně s kurátorem, který o to dítě pečoval už v té náhradní péči, tak začnou se starat o sebe. Tomu mladému člověku bude nabídnuta tato pomoc. Já chci znovu zopakovat, že tento zákon je nesmírně důležitý a dlouho připravovaný a také velmi očekávaný právě těmi, co v tom terénu se starají. O podobě tohoto zákona, a to chci říct na vrub těm, kteří budou říkat, že byl šitý horkou jehlou – nebyl šitý horkou jehlou. Opravdu se diskutuje dlouhé roky s mnoha odborníky. Jak z praxe, ale i z různých ministerstev, nebylo to jenom MPSV, ale bylo to i Ministerstvo spravedlnosti. A my při těch debatách, které jsme tady vedli, tak jsme to v podstatě zjistili a chceme vám to říct, že i na ministerstvu je zapálená skupina úředníků, kteří po roce 2013, když byla přijata první novela, tak já jsem, paní ministryně, z vašich lidí nadšená. A já to tady neříkám často, ale protože jsem praktik a vím, jak to v tom terénu vypadá, tak jsem ráda, že jste to nepustili a že MPSV vlastně teď shrnuje tímto zákonem i tu praxi, která možná od toho roku 2013 přišla. A teď ten zákon můžeme tady sebevědomě nabízet a argumentovat na ty falešné zprávy, které by ho chtěly poslat někam do tenat. Takže vašim odborníkům já smekám. Přes legislativní nedostatky, které tady budou jistě zaznívat a včera jsme je hodně rozebírali, nebo vy jste je rozebírali, členové ústavně-právního výboru, tak jsem ráda, že jsme naznali, že máme dost času na to, abychom je odstranili. My tady neprolamujeme Ústavu, my se tady nevkrádáme do nějakých oblastí, pro které by nás to mělo mrzet. A já bych opravdu znovu chtěla všechny senátory ubezpečit, že tyto legislativní nedostatky jsou řešitelné, jsou odstranitelné. A že pro to můžete klidně spát, když zvednete ruku pro tuto novelu.

Omlouvám se. Ale to, co už sem určitě patří, je, že novela obsahuje přechodné období 3,5 roku, které dává čas zapracovat na alternativách, které se týkají oněch změn. Většina lidí si jako alternativu představí pouze pěstouny, ale ze statistik je zřejmé, že více než 70 procent dětí z dětských domovů pro děti do 3 let se vrací zpět do rodin. O to této novele jde.

Pokud těmto rodinám poskytneme včasnou cílevědomou pomoc, můžeme zamezit tomu, aby dítě muselo opustit rodinu, a významně se tak sníží počet dětí, pro které by bylo potřeba hledat náhradní rodinu.

Uzákonit věkovou hranici je nesmírně důležité a potřebné, nejpádnějším důvodem je zdravý vývoj dětí. Ten druhý důvod je systémový. Stanovení věkové hranice je způsob, jak vyvinout tlak na náš systém, o co nejmenší děti, jak nastartovat, urychlit změny, sjednotit praxi mezi kraje.