Dobrý den, děkuji za slovo. Chápu ty problémy, vidíme je všichni kolem sebe. Vy, co bydlíte v Praze, je vidíte u svých sousedů, vy, co nebydlíte v Praze, je nejspíš čtete a dostáváte od našich voličů.

Já bych k těm problémům, které tady zazněly, dodala ještě jednu skutečnost, nebo jeden atribut či otazník, tj. bezpečnost. Říkal mi jeden kamarád, že v domě, kde byty slouží ke krátkodobým pronájmům, kde mají kód na vstup do toho vchodu od bytu, ten kód vlastně teď znají úplně všichni uživatelé, že se běžně stává, že se každý turista dostane až k bytu toho mého kolegy, přitom ten byt má ve vlastnictví na velmi prestižní adrese ve velmi hezkém domě.

Na rozdíl od toho tisku, který jsme tady projednávali dopoledne, k němuž byla ta největší diskuse, Euro 7, v jehož souvislosti padaly pojmy jako sociální inženýrství, tato situace je úplně jiná. Myslím si, že tady máme přesný příklad toho, jak právo postupovat má, ne tak jak jsme viděli dopoledne. Dopoledne to bylo tak, že někdo, kdo chce lidi naučit žít po svém, jinak, přináší dobro, shora začne regulovat a my abychom se přizpůsobili. To je můj možná laický, nicméně pohled.

Dnes tady máme situaci takovou, jak právo má působit, tj. změnila se skutečnost, společnost se chová jinak, my nemáme regulaci, nebo není dostatečná, jinými slovy jsme nespokojeni s tím současným stavem. Takto jsem spokojena a líbí se mi, když o tom mluvíme, když debatujeme o tom, jak ta regulace, jak právo má vypadat...

Otázka, kterou si kladu já, je, co je cílem nařízení, v konečném důsledku ne nařízení, ale co je cílem celé té právní regulace. Před chvílí přede mnou hovořila moje kolegyně, paní senátorka Horská. Volala po moudré, racionální regulaci. Já si ale říkám, když jsem znovu listovala, otevřela jsem si to nařízení a četla jsem ty jednotlivé odstavce, články a body, co vlastně to nařízení chce. Ono ve skutečnosti nevolá po regulaci, ono ve skutečnosti nařizuje evidenci, kontrolu, výkaznictví a podávání zpráv a předávání informací v rámci EU, tedy statistika, zdá se mi.

Jestli mohu položit dotaz panu ministrovi, panu předkladateli...

Jestli by potom mohl odpovědět mně na otázku, zda už víme, co všechno budeme u nás měnit v důsledku tohoto nařízení, ať už bude více či méně regulativní, jaké normy, jaké oblasti, jestli už takovou představu máme.

Pan ministr před chvílí řekl, že on to vidí tak, že regulace v našich zejména stavebních předpisech tohoto fenoménu už existuje. Můj přístup, já vlastně tady se snažím od svého zvolení nebýt pokrytecká a říkat to, co si možná mnozí z vás myslí. Pojďme si říct, o čem to vlastně mluvíme.

Vznikl nový fenomén. Co nám na něm vadí? Vadí nám, že lidé mají byty a krátkodobě je pronajímají? To nám asi nevadí. Lidé se podle ekonomů chovají vždycky výhodně. Takže mají-li peníze a mají-li byty, je-li ta možnost, pronajímají je. Proč sem ti lidé, ti turisté pro krátkodobý pronájem chodí? Kvůli čemu? Za turismem. Za zábavou. Za sexem. Za alkoholem. Za vzděláváním asi ne, když na krátkou dobu... Ale řekněme, co se nám vlastně na tom všem nelíbí? To, že si majitelé bytů vydělají, to ne. To se, řekněme, možná nelíbí finančnímu úřadu. Nelíbí se nám, že se nechovají slušně. Nelíbí se nám, že se nechovají tak slušně jako sousedé, kteří vedle bydlí dlouhodobě. Když jsem tuto oblast konzultovala se svou kamarádkou psycholožkou, ta mi na to řekl: Jací lidé sem jezdí? Cizinci. Z našich výzkumů říká, ta kamarádka: Cizinci v zahraničí, a prosím i my, se v zahraničí chováme ke všem věcem a ke všem majetkům, k bytům a k hotelovým pokojům méně slušně než v ČR. Já si teď říkám: Dá se to regulovat. Dá se to změnit. Pojďme si říci, co vlastně od té regulace chceme. Dá se zakázat, Myslím, že ne. Chceme ji víc zdanit? Chceme ji mít... Chceme vědět, kolik počtu bytů, lidí se nám střídá? Dobře, to asi statistický úřad a stát ano. Chceme vychovat lidi, kteří sem přijíždějí, aby se chovali slušně? Nebo chceme majitele bytů vést k tomu, aby své zákazníky, aby jim posílali jakýsi domovní řád, který se zavážou dodržovat? Upřímně řečeno, nevím. Kladu ty otázky, protože teprve poté, co si odpovíme na tyto dotazy, si můžeme říct, nakolik ta naše regulace, ať už je to euroregulace, protože jestli EU navrhuje toto nařízení, nejspíš i v jiných státech vidí tytéž problémy jako u nás, i v jiných státech si sousedé stěžují, že jim krátkodobí návštěvníci budí děti nebo zašlapávají podlahu nebo třískají dveřmi. Můj přístup je ve všech vždycky, v právu, spíš opatrný.

Kladu otázku do prostoru na pana ministra, na EU, na nás všechny, jestli tohle všechno, naše požadavky, jde vůbec spojit a jestli se dají spojit přijetím tohoto nařízení.

Děkuji za pozornost.