Vážený pane předsedo, vážený pane ministře,

dovolte, abych se vyjádřila k předložené novele návrhu zákona o provozu na pozemních komunikacích. Já bych chtěla poděkovat ministerstvu za to, že předložilo návrh, který v mnoha ohledech přináší spoustu nových a bezpochyby velmi pozitivních věcí, které jsou platné v zahraničí a které mohou zlepšit dopravu i zvýšit bezpečnost na našich cestách. Rozumím, že ten návrh, který tedy dlouho procházel Poslaneckou sněmovnou a byl předmětem obrovského množství pozměňovacích návrhů, je novela velmi nelehká. A že určitě je tedy v zájmu ministerstva, aby Senát novelu schválil, protože v tom případě aspoň část té práce, která byla poctivě provedena, je za námi.

Na druhé straně mě mrzí, že se nepodařilo schválit odstup vozidel, který má být na dálnicích – tedy platí v zahraničí. Rozumím tomu, že ministerstvo namítá, že by to bylo těžké kontrolovat, ale já se k tomu ještě vyjádřím dále, takže to si myslím, že je jedna z věcí, která nás ještě v tom vývoji čeká. Jsou tady ty úseky, kde se to dělá zkušebně, nicméně víme, že velký počet těch nehod, které jsou právě na dálnicích a rychlostních silnicích, je právě způsoben nedodržením té bezpečné vzdálenosti. Takže to je, myslím, jedna z věcí, která určitě v blízké budoucnosti čeká na řešení.

Přiznám se také, že úplně nerozumím těm 150 kilometrům. Nevím, jinak to může napomoci zlepšení bezpečnosti dopravy. Podle informací, které já mám, tak pouze 15 % dálnic u nás vůbec může z hlediska jejich technických parametrů umožnit takovouto rychlost. Opravdu nerozumím tomu, nevím, čemu to slouží. Nevím, kdo bude potěšen. Možná nějaká skupina těch, kteří chtějí jezdit rychle, ale tady se přiznám, že mě to poněkud zarazilo. Nicméně je to asi věc, která asi stejně bude jenom v několika úsecích povolena, takže uvidíme, jak se to dál bude vyvíjet.

No ale já bych navázala na svého kolegu, na pana senátora Wagenknechta, kterému si dovolím poděkovat za to, že upozornil na naprosto zásadní věc, která opravdu může ovlivnit kvalitu našich vozovek. Působila jsem další dobu na kraji v oblasti dopravy. A musím říct, že situace je téměř patová. Je beznadějná. Ten deficit, který máme z hlediska údržby silnic druhé a třetí třídy, narůstá. Nejsme schopni je opravovat, nejsme schopni vůbec dneska z těch financí, které máme, dosáhnout aspoň toho, aby se ten deficit těch silnic, které jsou už téměř v havarijním stavu, to znamená v té 5. kategorii, nerozšiřoval. A přiznám se, že si tím tihle lámeme hlavu a říkáme: přece takhle to nemůže jít dál! Ta situace těch silnic je fakt – já vím, že jezdíte také po těch okreskách – je fakt opravdu alarmující. A proto ten návrh, který tady leží z hlediska toho, že máme vlastně vyšší zatížení těch vozidel umožněné na našich silnicích, než je v jiných zemích, tak mě velmi zaujal. A souhlasím s tím, co bylo řečeno, že to způsobuje devastaci těchto silnic.

Pan ministr hovořil o tom, že budeme mít těch 13 vah. To je samozřejmě pozitivní krok, určitě ano, ale mě to vede k další úvaze, a ta úvaha nevyplývá jenom z toho, co bylo řečeno, ale z toho, že chci a mám už dlouhodobě zájem řešit jiný problém, že totiž se nejezdí po těch dálnicích kvůli mýtu a že se jezdí po silnicích druhé a třetí třídy. Takže tam, kde budou ty váhy, ty pevné váhy, tak je velké riziko, že se to bude objíždět.