Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Zákon, který před námi leží, ta novela je opravdu hutná, objemná a určitě její detailní prověření náleží především těm, kteří s ní pracují a kteří jsou ve věci odborníky.

Nicméně, řekněme, ta obrovská kupička pozměňovacích návrhů mě vedla k jednomu takovému závěru. Nevím, asi je to špatně napsané, když je tam tolik pozměňovacích návrhů. Asi to není dobře udělané... Nevím. To je pro mě závěr, protože u každého zákona, který tady projednáváme, se skoro nikdy neobjeví takové návrhy, a když se objeví, většinou řeší právě problémy, to rozšiřování třeba některých věcí, které se tam objevily, já mu fandím, ale nevím, jestli na to jsou prostředky, jestli je na to ministerstvo připraveno. Možná, že je, je jenom škoda, že to v tom zákoně není. Z duše mi hovořil pan předseda Senátu, který dával ke zvážení, které ty pozměňovací návrhy přijmeme tak, aby to nejvážnější, to jsou ta centra duševního zdraví, která by skutečně znění, které nám bylo postoupeno, ohrozilo, potřebujeme napravit. Myslím si, že jsou velmi potřebná.

Chci se ale dotknout dvou bodů, které v zákoně jsou, resp. hlavně jednoho, a to je otázka § 42 odst. 8 pozměňovacího návrhu pana senátora Krause. Musím říct, že kdybych měla pro to hlasovat, třeba je to potřebné, potřebovala bych vědět, zda opravdu to bude fungovat tak, aby citlivé údaje byly zabezpečeny, každé to slovo, které tam je, má určitý význam a určitý dosah. Myslím, že to není úplně cizelované, prostřednictvím pana předsedajícího, když se na to podívám, že by to chtělo opravdu dopracovat, tak aby to fungovalo ve prospěch pacientů. Chtěla bych znát názor Úřadu pro ochranu osobních údajů, protože ten právě může prověřit všechny tyto vazby. Přestože si myslím, že to může být zase pozitivum, možná to v tom zákoně mělo být nějakým způsobem zpracované, je pro mě velmi těžké pro to zvednout ruku, protože vím, že ochrana těch citlivých údajů v těch zdravotnických systémech bohužel není tak, jak bychom si úplně představovali.