Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové. Původně jsem ani nechtěla vystupovat, mám tady tři poznámky. Jednu, dvě možná na odlehčení tématu. Všichni mí předřečníci říkají v podstatě to, co by asi řekl každý z nás. Doplnila bych kolegyni Danielu, že i ženy chtějí řídit rychlá auta. Já už tedy ne, ale dříve jsem také ráda jezdila rychle.

Chci říct jenom jednu věc. Mě tady velmi zaujalo, udělala jsem si takový vykřičník se smajlíkem u pana kolegy Čunka, který tak trošku mezi řádky řekl, že pokud něco podobného může vyjít jako kvalitní dokument z EU, jak potom máme věřit těm ostatním, že to není podobné, byť to tak úplně není vidět. Trošku pro odlehčení... Včerejší informace ze schválení návrhu od toho roku 2035, tak jsem zaznamenala, že v Norsku už dokonce diagnostikovali lékaři novou diagnózu, že je psychologická, dojezdová úzkost majitelům elektromobilů. Už máme i novou diagnózu. Dojezdová úzkost, aby prostě zavčas nabyli a mohli pokračovat. To mě pobavilo, trošku s černým nebo s šedivým humorem, že taková diagnóza už byla v Norsku jaksi uvedena jako pojem.

Jinak jsem jenom chtěla poznamenat v této obecné rovině na tomto konkrétním problému, že také tady řekl jeden z mých předřečníků, že my si napřed v naší EU vyrobíme problém a potom teprve ho řešíme, což se ukazuje v řadě dalších věcí. Nechtěla jsem vystupovat panu Síkelovi k tématu konkurenceschopnosti Evropy, kterou nevyřešíme jenom v hranicích Evropy, jak bylo zdůrazněno, ve vnitřním trhu, ale v podstatě musíme ji řešit v rámci více globálním. Ono to s tím souvisí, třeba s touto výrobou aut. Pokud Evropa zahájila zatím diskusi bez nějakých závěrů, jsem si vyslechla ze zprávy, z Evropské rady, že ta diskuse bez závěrů je trošku takový vykřičník, protože ta konkurenceschopnost je téma doby. Pokud ji nebudeme zavčas řešit, můžeme se probudit pozdě.