Často stávám po boku sebevědomých starostů a jejich obcí. Lidově řečeno - jsou to ti, kteří se nedají. Většinou je to spor proti státu, nebo proti někomu se státem za zády. Často mnohaletý… A mnohokrát jsme také vyhráli - třebas to bylo až nejvýš. Mám na mysli samozřejmě Ústavní soud... Ano, až ten někdy musí vyslovit od počátku logicky jasnou věc.
Stojím dnes i na straně Křivoklátska. Jejich argumenty jsou jasné, zdravé, logické a hájí zájmy regionu a jeho občanů. Jsou samou podstatou samosprávy. Se starosty i onou podstatou věci jsem se setkala a seznámila, a proto jsem také mohla zaujmout už před časem jasný názor.
Ostatně už dlouhodobě tvrdím, že samospráva by zasloužila konkrétnější a podrobnější zákon o obcích (který odrazí judikaturu od roku 2000), posílení procesního postavení ve správním řízení (někdy snad i právo veta), a to vše se zřetelem k rozumné kooperaci různých místních zájmů, zasazených do celku. A naopak - mělo by být velmi “hlídáno” zasahování legislativní i jiné uniformity do samospráv v rámci celé EU.
Evropské země a jejich obce a města jsou unikátní svými odlišnostmi, zvyky, historií, novodobou historií. Proč z nich dělat opět ony národní výbory s velením odněkud shora, to skutečně nevím. Včetně “diktátu” národního parku. Samospráva je tu od toho, aby se ozvala, když vidí důvod. Křivoklátsko tuto svou roli plní.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV