Na jedné straně diskuse probíhají ohledně reformy školského vzdělávacího systému vůbec. Tuto diskusi před nedávnem pro veřejnost znovu otevřel a podnítil ministr školství Mikuláš Bek. Začal o svých představách hovořit v půli května 2023. Mezi hlavní témata patřilo možné zrušení devátých tříd a naopak navýšení povinné školní docházky na celkem jedenáct let. V praxi by to znamenalo zahrnutí částí mateřského a středního vzdělávání do povinné školní docházky. Tím je rozvíjen trend, který od zahrnutí posledního ročníku mateřských škol do povinné školní docházky postupně ruší monopol základních škol na povinnou školní docházku.

Zavedení povinného ročníku v mateřské škole kvituji s povděkem, protože v dnešní době a při stále dynamičtější situaci v oblasti pracovní migrace na Evropském kontinentu je alespoň malá míra integrace před tvrdým startem učiva na základní škole v případě mnoha dětí holou nutností. Nepokryje všechny problémy vznikající v oblasti integrace, ale je velmi dobrým systémovým řešením.

Druhou úrovní zmiňovaného plánu je zahrnutí povinného pokračování na nějaké střední škole, nebo učilišti. Jinými slovy podpora toho, aby všechna pracovní síla byla alespoň minimálně kvalifikovaná. Zároveň to ale vnáší prvek individualizace přístupu k jednotlivým žákům, podle jejich schopností a budoucích specializací. A to vnímám jako krok veskrze pozitivní.  Povinná školní docházka tak zahrnuje nejen stupně vysoce integrační, kterých je ve vzdělávacím systému jistě velmi potřeba, ale i individualizované vzdělávání a rychlejší přizpůsobení žákům a jejich zaměřením.

Ať už dopadne tento návrh na reformu jakkoli, rád bych se v tomto kontextu zastal fenoménu, který tímto směrem jde už dlouhou dobu a podle mého názoru se stal neprávem otloukánkem všech veřejných debat o vzdělávání – víceletých gymnázií. V naší zemi má tento druh vzdělávání dlouhou a úctyhodnou tradici a v neposlední řadě výsledky. Na pomyslném trhu škol mají gymnázia, ať už si o tom můžeme myslet cokoli, lví podíl na straně poptávky. Pokud by vše zůstalo se vzdělávacím systémem při starém, už proto bychom se měli zvláště na krajské úrovni starat o dobré fungování a rozumnou podporu a rozvoj víceletých gymnázií.

Často se setkáváme s nesouhlasnými názory na víceletá gymnázia, že prý vysávají třídy druhých stupňů základních škol. Na to je třeba odpovědět, že v naší republice je mnoho škol, zvláště na menších obcích, které poskytují vzdělání jen prvního stupně. Děti odtud právě potřebují uvolněná místa v druhých stupních základních škol ve městech. S oběma skupinami – žáků druhého stupně a studentů víceletých gymnázií – se poté může pracovat více podle jejich schopností a potřeb. Rušení víceletých gymnázií je naopak cesta do pekel právě kvůli vysoké poptávce. Nechci rozhodně devalvovat výběrovost gymnázií, která je nutným prvkem celé problematiky, ale trochu uvolnit tlak ve společnosti, který okolo gymnázií obecně ve společnosti panuje a který se velmi silně projevil v uplynulém školním roce na krizi v přijímacích řízeních v Praze a ve středních Čechách.

A ještě jeden argument: Víceletá gymnázia fungují a naopak jsou motorem pro základní školy, které musí zůstat konkurenceschopné a vytvářet dostatečně zajímavé prostředí pro své žáky. Rozhodnout se musí rodiče, jakou dráhu jejich dítě nastoupí. Koneckonců ne my, ale naše děti vyrůstají v multikulturní společnosti, která je plná rozdílů a je rozhodně všechno, jen ne uniformní.

Závěrem tohoto zamyšlení ještě trocha politiky. V Libereckém kraji máme 48 středních škol. Mezi nimi jsou zastoupena gymnázia velmi rozličných zaměření, čtyřletá i osmiletá. V celém kraji však nenabízíme ani jednu možnost studovat gymnázium šestileté. Přitom by právě tento mezistupeň mohl představovat jen velmi mírné zvýšení kapacity gymnázií pro bohatou poptávku a zároveň by rozložil tlak. Pojďme tedy tuto nabídku do Libereckého kraje přinést.

JAN ŠEVČÍK, ČLEN TOP 09 ČESKÁ LÍPA

Zdroj.