To, že se ekonomické podmínky u nás rapidně zhoršují, potvrzují nejen dotazníkové průzkumy, ale i tvrdá data. Podle nich se podmínky v českém zpracovatelském průmyslu v červenci opět zhoršily, a to nejrychlejším tempem od ledna. Index nákupních manažerů (PMI) klesl v červenci na 43,8 bodu z červnových 45,3 bodu, přičemž úroveň 50 bodů v indexu je předělem mezi růstem a poklesem sektoru. Aktuální zmenšování zpracovatelského průmyslu trvá už 26 měsíců v kuse.

Ubývání průmyslu trvající déle než rok – to opravdu není nějaká běžná cyklická recese. To je uměle vyvolaný úpadek daný uměle omezovanou konkurenceschopností. Grýndýlovské zásahy do ekonomiky činí výrobu a zboží přesně opačné, než jaké by je činil volný trh – totiž dražší, méně uživatelsky příjemné, tedy méně schopné obstát ve srovnání se zahraničními výrobky.

Světlo na konci tunelu není vidět. Spotřebitelé zatím sice stále ještě mají nějaké peníze naspořené, ale úspory ubývají a průmysl nic pěkného pod taktovkou Green Dealu a ESG požadavků nečeká. Nevidím na obzoru nic, co by rozpad evropského průmyslu do konce tohoto roku dokázalo zastavit.