Vyzývá tu k seriózní diskusi o volebním nezdaru, která se vystříhá osobních výpadů. Právě to ovšem porušuje on sám. A sice sentencemi o domněle „bezobsažném materiálu, plném jen planých hesel, ale žádných konkrétních návrhů“, jaký prý „nečetl více než 30 let“. Ba „pseudo-dokumentu“, který by ÚV KSČM měl „smést ze stolu“ (má-li „trochu zdravého rozumu“). Řeč je o prvé skice témat a zorných úhlů, které by neměl opomenout program pro volby do PS PČR, zpracované „místopředsedou pro ideologické otázky a mediální politiku“, tedy mnou.

Silných slov ranec, po argumentech vidu ani slechu. Takhle se diskuse, prostá osobních insinuací, nevede ani náhodou. Až by se Jiří Maštálka dopracoval i k čemukoli konkrétnějšímu, jsem mu k dispozici. Zatím však předvádí jen kádrovácké harašení. Dobami, staršími ještě víc než 30 let, zavání obsahem i jazykem.

Mně osobně se tento slovník bytostně příčí. Tím víc jsou mi cizí podobné manýry. Diskusi mám za cestu, jak řešit věcné problémy, a ne komusi mydlit schody. V médiích vlastní kolegy neznámkuji, ani když na to tvrdě naléhají.

Budu se tím řídit i nadále. K osobním výpadům, zvlášť jsou-li na vodě, však mlčet nehodlám. Kolegiální diskuse je možná, jen je-li vzájemná. Má-li kdo slušnost za známku slabosti, třeskutě se mýlí.