Děkuju za slovo. Dámy a pánové, budu se snažit být krátký, příliš nezdržovat. Podle informací jsem poslední přihlášený. Myslím si, že všichni si po tom maratonu potřebujeme jít odpočinout, přesto mně dovolte zareagovat, aniž bych tady chtěl předvádět, kdo má jaké vzdělání a jakou kdo studoval školu, tak shodou okolností mám stejnou jako pan kolega Babiš, jako pan kolega ministr průmyslu a obchodu a leccos tu zaznělo o inflaci. Pan poslanec Babiš říkal, že tomu pan ministr nerozumí, že tomu nerozumíme, že inflace je tady kvůli cenám energií. Částečně ano. Samozřejmě že energie dneska inflaci táhnou směrem nahoru, ale zdaleka to není jenom cena energií, která dnešní inflaci vytáhla až k 10 procentům.
Když se podíváte, a naši statistici to umí, pan poslanec Babiš tady četl tiskové zprávy Českého statistického úřadu, tak tam může snadno zjistit, že pokud by to poslední číslo lednové inflace, těch 9,9 %, očistil o ceny energií, které se do inflace započítávají spolu s náklady na bydlení, tak i bez toho růstu cen energií by zjistil, že inflace by se pohybovala na úrovni zhruba 8 %, což je výrazně více, než je cíl České národní banky a co se v ekonomické obci považuje za únosnou, racionální, optimální míru inflace, tedy ta 2 %, na která se snaží Česká národní banka inflaci cílit, a což se jí v poslední době nedaří. Takže prosím opusťme konečně tu nepravdu, tu lež, že za inflaci může pouze cena energií, byť je to dneska velmi výrazný faktor.
I bez růstu cen energií by inflace byla na úrovni 8 %, což je něco, s čím se nesmíme smířit a nesmíme dát na takové geniální národohospodářské rady, jako nám dává paní poslankyně Schillerová, že se na inflaci máme vykašlat, že ji máme nechat odeznít, že sama odejde. No, neodejde sama. Pokud neuděláme nic, tak těch 8 nebo 10 % si lidé začnou započítávat, podnikatelé si začnou započítávat do svých cen, lidé do svých smluv, do svých cenových očekávání a té inflace bychom se už nezbavili nikdy, protože bychom narušili naše inflační očekávání a čekali bychom takovouto inflaci i v nadcházejících letech.
Já jsem tady byl často velký kritik České národní banky, její snahy si vzít další a další pravomoce, v čemž předchozí vláda, pan premiér Babiš a paní ministryně Schillerová České národní bance velmi pomáhali. Oni v minulosti pomáhali získávat nové a nové nástroje, kterými může Česká národní banka vytvářet uvolněnou měnovou politiku a dneska Českou národní banku kritizují, že začala dělat to, co má dělat, a sice měnovou politiku, zvyšovat úrokové sazby, když se prostě inflace vyhnala do takových výší, kde ji podle mého názoru nesmíme nechat uhnízdit. Takže já bych se chtěl zastat České národní banky. Zvýšení úrokových sazeb je nutný krok k tomu, aby inflace byla zvládnuta, byť já osobně nesouhlasím s rychlostí a razantností, kterou to Česká národní banka dělá.
Je také pravda, že k té vysoké inflaci, kterou tu máme nejenom kvůli cenám energií přispěla předcházející vláda Andreje Babiše, protože byť můžeme debatovat a přít se o to, co způsobuje inflaci, tak dominantně samozřejmě způsobuje inflaci množství peněz v ekonomice. To má samozřejmě z velké části na starosti měnová politika centrální banky, ale fiskální politika předcházející vlády, kdy nejen kvůli covidu se za posledních pár let zvýšily veřejné výdaje z 1,2 na 1,9 bil. korun je prostě výrazný faktor, který tady pomohl roztočit inflaci do těch výšin, ve které dneska jsou.
Takže Babišova vláda nejdříve inflaci přifoukla a pak prostřednictvím veřejných rozpočtů se snažila některé skupiny uplatit tím, že jim dávala z daní větší peníze. Čili té České národní banky je dnes potřeba se zastat, byť i ona má svůj díl viny na tom, jak dneska inflace vysoká je.
Nicméně je trošku nešťastné, že neumíme rozlišit inflaci jako růst všech cen a pleteme do toho byť důležitý faktor růstu cen energií, který je určitě důležitý, který musíme brát vážně, musíme to brát vážně zvlášť z titulu toho, že jsme jedna z nejprůmyslovějších ekonomik světa a ve chvíli, kdy se ceny energií budou vyvíjet v České republice a v celém evropském prostoru tak, jak se vyvíjejí, tak to zejména na Českou republiku bude dopadat s daleko většími náklady než to bude dopadat na ekonomiky, které jsou třeba více postavené na sektoru služeb než je Česká republika, kde je výrazný podíl nebo velmi výrazný podíl českého průmyslu.
Musíme si také říci, že ceny energií a to, co se s nimi děje, není žádné tržní selhání. Energetika už dávno není obor nebo oblast, kde by rozhodovaly tržní síly. Je to velmi zpolitizovaný, státními intervencemi a regulacemi pokřivený sektor, kde čekat nějaké řešení ze strany trhu bohužel nemůžeme. Velká část toho zdražení cen energií, byť ne jediná, byť samozřejmě k tomu přispívá i složitá mezinárodní situace, napětí mezi Ukrajinou a Ruskem, tak ale velký podíl na tom, proč ceny energií jsou tam, kde jsou, jsou dřívější politické kroky a současné politické kroky, pokud to zobecníme, zejména v té Zelené politice.
Ať už se tady v Poslanecké sněmovně budeme hádat o to, jestli je lepší řešit krizi tím, že budeme pomáhat plošně nebo budeme preferovat cestu, že budeme pomáhat prostřednictvím sociální politiky jen ohroženým skupinám, tak si, přátelé, všichni musíme přiznat, že řešíme pouze následky. Následky toho, co se s energetikou v evropském a světovém kontextu děje, jak rychle jsme iracionálně se snažili politiku dostat směrem k obnovitelným zdrojům, jak rychle opouštíme stabilní zdroje, tradiční stabilní zdroje v energetice, aniž bychom za ně měli stabilní konkurenceschopnou a nákladově přijatelnou variantu.
Já jsem velmi pana premiéra ixkrát kritizoval za to, že souhlasil v prosinci 2019 s green dealem na úrovni Evropské unie. Budu to dělat dál, protože si myslím, že to bude další faktor, který bude ceny energií zdražovat, a pokud my se ten rámec nebudeme snažit aplikovat v České republice prostřednictvím nařízení a směrnic tak, abychom dokázali vyjednat co nejvíce podmínek, které budou výhodné pro český průmysl, pro české podniky, pro české spotřebitele, tak se obávám, že tu dneska nejsme naposledy v souvislosti s cenami energií, ale že se tady budeme potkávat i v budoucnu, protože nelze předpokládat, pokud se něco systémového nestane s cenami emisních povolenek, s tím systémem, pokud nepostoupíme v České republice, ale i v okolních evropských zemích k tomu, že potřebujeme vybudovat jaderné elektrárny, které budou stabilním zdrojem, že nebudeme pouze spoléhat na plyn, který je nestabilní, drahý a ekologicky, jak říká řada odborníků, stejně směrem ke klimatu nevýhodný jako jiné tradiční zdroje.
Takže to jsou témata, která podle mého názoru budou vyžadovat od stávající vlády celou řadu velmi složitých mezinárodních jednání tak, aby při té aplikaci green dealu jsme vyjednali pro Českou republiku co možná nejlepší podmínky, aby přesun naší energetiky k čistějším zdrojům byl racionálnější, aby byl cenově zvládnutelnější jak pro spotřebitele, tak pro naše firmy. Pokud to neuděláme, budeme pouze řešit následky a budeme se hádat o to, jestli máme používat nástroje daňové politiky nebo jakékoliv nástroje sociální politiky.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.