Děkuji za slovo. Předem se omlouvám za hlasovou indispozici a pokud se rozkašlu, tak je riziko, že svůj projev nedokončím, tak se ho pokusím alespoň zkrátit do pár poznámek. A v případě, že se mi to nepovede, tak vám své argumenty alespoň rozešlu.

Já samozřejmě vystupuji na obranu tradiční rodiny. Spolupodepsal jsem zákon, který rodinu jako svazek muže a ženy chce zakotvit jako ústavní princip. Proč? Protože rodinu považuji za elementární a základní stavební jednotku každé společnosti a je to pro mě institut, který prověřily historie generací před námi na stovky let. Rád bych vás také vyzval, abychom tomuto tématu věnovali skutečně patřičnou pozornost, protože jde podle mého názoru o zcela zásadní téma, možná nejdůležitější téma v tomto volebním období. Protože když uděláme špatnou hospodářskou politiku, tak ji může opravit příští vláda. Dnešní složité a vysoké daně určitě opraví, já doufám, budoucí pravicová vláda, která tady bude vládnout. Takové věci jsou opravitelné. Ale pokud dneska rozmělníme a rozvolníme instituci tradiční rodiny a tradiční rodina ztratí své výsostné postavení v právní řádě, tak už to nikdy nikdo nevrátí a škody, které to nadělá, už nikdo nevrátí zpátky.

Také bych chtěl vyzvat, ať nepodléháte lobby zájmové skupiny, která se vám snaží vehementně namluvit, že je to o odstraňování diskriminace a že je to o liberalizaci. Není to pravda. V žádném případě to není pravda. V tomto tématu o žádné odstraňování diskriminace nejde. Odstraňování diskriminace jedinců s homosexuální orientací, detabuizace této orientace a v širším slova smyslu liberalizace probíhala v naší zemi od šedesátých let minulého století, a to jak v rovině legislativní, tak v rovině vnímání této orientace většinovou společností. Díky tomuto procesu, za který já jsem rád, dnes žádná diskriminace homosexuálních párů neexistuje. A je tomu dobře. Nikomu není nic do toho, a státu už vůbec ne, kdo a jak s kým žije, kdo jak nakládá se svým soukromým životem. Byl bych první, kdo by proti tomu protestoval, aby stát do jakýchkoliv mezilidských vztahů a do soukromí zasahoval. Nejde o odstraňování diskriminace z logiky věci, když žádná neexistuje, nejde ani o liberalizaci. Jde o pravý opak. Jde o rozšiřování privilegia, jde o rozšiřování vlivu státu na to, jakým způsobem bude regulovat další formu mezilidských vztahů, které ve společnosti existují. Je rozdíl liberalizovat, to znamená odstraňovat státní regulace, nebo naopak chceme státní regulace rozšiřovat a vtěsnat pod ně další formu mezilidských vztahů. A o to právě jde u těch navrhovatelů, kteří se snaží uzákonit manželství stejnopohlavních párů. Není to liberalizace, je to naopak rozšiřování státní regulace. Pro liberály přeloženo, pokud by to bylo schváleno, vliv státu se nesníží, ale naopak zvýší. Čili nejen konzervativec, ale i skutečný klasický, nikoliv progresivní liberál pro tuto změnu nemůže hlasovat.

Otázka je, jestli si stejnopohlavní páry zasluhují stejné výsady, stejné regulace ze strany státu, jako má tradiční rodina. Já si myslím, že kromě tradiční rodiny ženy a muže si žádná forma mezilidských vztahů nezasluhuje výlučnost či regulaci ze strany státu, tak jak je to dneska obvyklé u rodiny. Manželství, respektive tradiční rodina požívá výsad ze strany státu z jednoho prostého důvodu. Tím důvodem není to, že si dva heterosexuální lidé chtějí svoji lásku oficiálně stvrdit či uspořádat svatební oslavu. To je mnohem méně důležitější a vedlejší efekt sňatku. Stát v rámci oficiálního manželství reguluje vztahy dvou osob, omezuje jejich svobodné rozhodování a ukládá na ně řadu povinností z jednoho prostého důvodu. Stát vstupuje do vztahu dvou lidí proto, aby vytvořil, garantoval a chránil prostředí pro stabilní a zdravý vývoj a výchovu dětí. Což je hlavním smyslem a úkolem rodiny. A to i při vědomí toho, že ne všechny manželské páry mají to štěstí vlastní děti počít. Ochrana dětí, stabilita prostředí, ve kterém vyrůstají, to je hlavním smyslem, proč stát rodinu definuje, dává jí výsady, ale také ukládá jejím členům povinnosti a omezuje jejich svobodu. Nikoliv náhodou je slovo rodina odvozeno od slova rodit. Nikoliv náhodou odkazuje manželství na slova muž a žena. Snaha revolučně měnit tyto přirozené atributy světa, snaha vzepřít se biologickým zákonům je mi cizí a nejsem schopen je podpořit. Tradiční rodina muže a ženy je pro mě tím nejpřirozenějším prostředím pro výchovu dětí a žádná jiná forma ji v tomto nahradit nemůže. Samozřejmě můžeme najít řadu nefungujících rodin, rodin, kde jsou třeba i děti týrány. Tyto odsouzeníhodné excesy ale nemohou být argumentem pro zatracení tradiční rodiny jako takové. Jsem přesvědčen, že muž a žena je nejen jediná kombinace, která je schopná zplodit a rodit děti, ale navíc je to ta nejlepší a pro mě jediná kombinace, které mají být svěřeny děti k výchově.

Vážení kolegové, chtěl bych vás poprosit, aby v tomto tématu nezvítězila pýcha rozumu, abychom si nehráli na sociální inženýry, abychom měli úctu ke staletí prověřené instituci tradiční rodiny a neměli tu drzost ji rozbíjet. Respektujme prosím přirozenost. V dnešní hodnotově vyprázdněné a rozkývané době, kde si můžou vybírat, kde už pohlaví není biologická danost, ale sociální konstrukt, kde se nám snaží levicoví progresivisté namluvit, že si pohlaví v rámci sociálního konstruktu můžeme vybrat, nebo v průběhu života i měnit, v době, kdy matku a otce nahrazujeme termíny jako rodič jedna a rodič dvě, je podle mého názoru pravý čas na to být ostražitý v tom, abychom v jednom ze základních stavebních prvků společnosti, tedy rodinu, jakkoli ohrožovali jejím rozmělňováním.

Závěrem bych tedy chtěl poprosit liberály, kteří sedí v tomto sále, aby nerozšiřovali státní regulaci i na páry stejného pohlaví a nezvyšovali tak vliv státu. Vás konzervativce zase prosím, abyste neměnili a nerozmělňovali generacemi a staletími prověřenou instituci, která je základním stavebním kamenem společnosti. A vás levicové progresivní liberály prosím, abyste měli alespoň trochu úcty k přirozeným a biologicky daným zákonitostem našeho světa.

Děkuju za pozornost.