Děkuji za slovo. Já se pokusím shrnout pár argumentů, proč klub ODS tento zákon nemůže podpořit. Budu se snažit být stručný, konec konců ten pregnantní výklad paní docentky byl natolik kvalitní, že další argumenty nemá smysl tady snášet.

Nicméně my ten zákon nepodpoříme z jednoho prostého argumentu. Ten hlavní argument je, že podobná pravidla rozpočtové odpovědnosti se dělají na univerzálním principu, to znamená, že nemají platit jen na období ekonomického růstu nebo dobrého ekonomického počasí. Rozpočtová pravidla byla konstruována po té poslední ekonomické krizi právě proto, až přijde další ekonomická krize, aby nehrozilo, že se dostanou veřejné finance do neudržitelného stavu.

Další argument je ten, že nemá smysl rozpočtová pravidla rozvolňovat na tak dlouhou dobu. Paní ministryně včera argumentovala, že možná přijde ještě s další novelou státního rozpočtu, protože neví, jak se situace bude vyvíjet, a tady u té novely chce bianko šek do roku 2027. Tím myslím dokládá, že s námi nejedná fér. U jednoho zákona o rozpočtu na letošní rok argumentuje, že neví, jak to dneska dopadne, že neví, jak se bude ekonomika vyvíjet v následujících letech a že zkrátka není možné říct konečné číslo, že není dneska možné dělat úspory, protože musíme jednat rychle a postupnými kroky. U státního rozpočtu platí jeden typ argumentace, u zákona o rozpočtové odpovědnosti tento argument neplatí a paní ministryně ho chce rozvolnit do roku 2027, přestože u státního rozpočtu tvrdí, že ty predikce jsou předčasné.

Já s tím souhlasím. Já si také myslím, že čísla, která predikuje Mezinárodní měnový fond, že v roce 2021 máme růst o 7 %, ministerstvo je pesimističtější a říká 3 %, že jsou to čísla, která dneska jsou na vodě, že to je spíše věštění z křišťálové koule.

Ale jestliže i Ministerstvo financí už příští rok čeká kladný ekonomický růst, tak je přece naprosto nezodpovědné po nás chtít, abychom rozvolnili rozpočtová pravidla a pravidlo strukturálního schodku až do roku 2027. Když by to paní ministryně myslela vážně, tak jako u toho státního rozpočtu, bude chtít rozvolnit rozpočtové pravidlo na rok, na dva. A jak říká Rozpočtová rada vlády, a jak tady přednášela paní docentka, ani to by nemusela dělat, protože zákon zkrátka pamatuje na mimořádné situace, pamatuje na krizová období, a paní ministryně může dělat jednorázová mimořádná opatření, která jí nikdo nebude v souvislosti s tím limitem jednoho procenta strukturálního salda vyčítat.

A dokonce jí to nebude vyčítat ani Evropská unie, o které tu paní ministryně v této souvislosti také mluvila, protože i Evropská unie rozvolňuje ta kritéria a limity z důvodu koronavirové krize, která postihla řadu evropských zemí. Proč bychom to neměli rozvolňovat, proč by měla zůstat ta rozpočtová pravidla univerzální. O tom svědčí příběh i té předešlé krize, která započala roku 2008, a která dopadla i na nás. I tehdy mohl ministr financí argumentovat, že české veřejné finance jsou velmi zdravé. Byly dokonce zdravější než v současné době. Tehdy, v roce 2008, byl státní dluh vůči hrubému domácímu produktu na 23,2 %. Ekonomická krize, která nás zasáhla, vedla k jeho zvýšení. Co se stalo? Následující roky po ekonomické krizi, když přišel ekonomický růst, už nikdy jsme se nevrátili na tu původní úroveň před finanční a ekonomickou krizí započatou v roce 2008. Čili z 23,2% státního dluhu k hrubému domácímu produktu jsme se na nejlepší číslo po letech dostali na úroveň 32,6 %. Čili ta předchozí ekonomická finanční krize nám ubrala značný prostor, téměř desetiprocentní k bodu státního dluhu vůči HDP k tomu, abychom mohli čelit podobným krizím i v budoucnu.

A je zřejmé, že pokud se rozpočtově utrhneme ze řetězu i v rámci této krize, státní dluh bezesporu naroste, ale tak jako v předchozích krizích bude velmi těžké tu vyšší hladinu státního dluhu dostávat na svojí původní úroveň, tak abychom měli ten fiskální prostor, o kterém tak vláda ráda mluví, tak abychom ho měli i na budoucí krize. Tak jak říkám, v roce 2008 státní dluh vůči HDP 23,2, nejlepší číslo po té ekonomické krizi, po mnoha letech 32,6. Níže jsme se nedostali. Je tedy zřejmé, že pokud budeme a otevřeme dveře rozpočtové nezodpovědnosti, že ten státní dluh naroste o další procentní body. Není vyloučeno, že vyroste zase o těch deset procentních bodů. A už budeme na hladině 42 % státního dluhu vůči HDP.

Jsme generace, která - nebo já jsem generace, která zažila několik ekonomických poklesů, jednu velkou hospodářskou krizi v roce 2008/2009. Je zřejmé, že mě to během života ještě několikrát potká, protože je prostě standardní, že tržní ekonomiky dlouho rostou, ale nevyhnou se krátkému poklesu. Bezesporu se podobným krizím, ať už ekonomickým nebo zdravotním, nevyhnou i generace po nás. A my jim říkáme, že na ně nemyslíme, že chceme řešit jenom krizi současnou, aktuální, a že nám je jedno, jaké nástroje, a jaký prostor budou mít pro případné řešení krize oni. My jim prostě ten fiskální prostor, o kterém tu tak rádi mluvíme, dramaticky vyčerpáme a řekneme jim, že až přijde jakákoliv jiná ekonomická či zdravotní krize, tak mají smůlu, protože my jsme řešili ty stávající problémy na jejich účet a na jejich úkor.

Jestli si myslíte, že tohle je odpovědná politika, odpovědné vypořádávání se stávajícím problémem, tak já si myslím, že nikoli. Není tu jenom tato Poslanecká sněmovna, přijdou i další. Nejsme tu jenom my, jsou tu i naše děti, které rovněž můžou potkat nepříznivé situace a podmínky, na které budou muset reagovat, třeba i tím, že budou potřebovat zvýšit schodek státního rozpočtu nebo zvýšit státní dluh. Pokud jim tu možnost vezmeme, dostáváme je do neřešitelné situace. Paní docentka tu mluvila o velmi citlivé věci, a sice ratingu, který tímto zákonem může být dramaticky v rámci ČR zhoršen. Já chci říct, že dobrý rating nás zachránil i v té minulé krizi, kdy jsme si mohli půjčovat za docela rozumné peníze, a přestože byl rating jako slovo vysmíván, tak nám zkrátka umožnil, že jsme se v souvislosti s veřejnými financemi s tou krizí vyrovnali lépe.

Ale je potřeba upozornit, že ta krize odstartovaná v roce 2008 byla úplně jiná a jiného charakteru, než je ta krize stávající. Ono se o ní mluví často jako o celosvětové, ale když se podíváme na tu mapu jednotlivých ekonomik, tak zjistíme, že to spíše byla euroamerická krize, a že největší potřebu financovat zvýšené dluhy měly země euroamerického prostoru. Ta stávající krize bezprecedentně postihla daleko větší část současného světa, a je tedy zřejmé, že ta potřeba půjčit si na finančních trzích bude daleko větší, než v roce 2008/2009 a v těch letech následujících. Zkrátka my si na těch trzích budeme konkurovat mnohem více, než jsme si konkurovali v roce 2008, 2009, 2010, i v těch letech posledních.

A ten náš horší rating, který může skutečně přinést už jenom schválení této novely, bude znamenat, že v té konkurenci s ostatními zeměmi, které si budou chtít půjčit, budeme v daleko horší situaci, budeme si půjčovat za dražší peníze a budeme platit dlouhá léta v rozpočtu vyšší náklady na státní obsluhu, než na jaké jsme byli v minulosti zvyklí, a než jaké si dovedeme představit. Zaznělo to zcela jasně. Tento zákon není zákonem, který má řešit náklady, které souvisejí se stávající krizí. Kdyby tomu tak bylo, paní ministryně navýší deficit současného rozpočtu a využije mimořádné instituty, který zákon o rozpočtové odpovědnosti nabízí. Ten zákon tu není pro řešení stávající krize, ten zákon má legitimizovat neodpovědné hospodaření této vlády v minulých letech, které jasně je dokladováno tím, že k tomu limitu jednoho procenta jsme se dostali už v uplynulém roce.

Co by paní ministryně dělala, kdyby ta krize nepřišla? Měla by stejný problém. Ta krize jí jenom teď nabízí velmi výhodnou výmluvu k tomu, aby legitimizovala rozpouštění rezerv z privatizačního fondu a všechny populistické výdaje, které tu její vláda v minulosti schválila. My jsme v těch minulých letech - a já jsem to říkal často, žili takový rozpočtový mejdan. Ekonomice se dařilo, příjmy rozpočtu rostly, celá příjmová strana rozpočtu bobtnala. A my místo toho, abychom si dělali rezervy, tak jsme ty peníze projídali. A neprojídali jsme jenom ty nově vytvořené peníze, které přicházely do rozpočtu, ale projídali jsme i rezervy na privatizačním fondu, Fondu národního majetku. Prostě jsme se chovali jinak, než se chovalo třeba Německo, které si v dobách ekonomického růstu přebytky v hospodaření připravovalo rozpočtový prostor a rozpočtovou rezervu na to, aby v dnešní situaci mohlo tyto rozpočtové rezervy využít a ekonomice pomoci.

V situaci, kdy to ekonomika potřebuje, v situaci, kdy je krize nebo nějaký problém. (Řečník se obrací na předsedajícího pro silný hluk v sále.)

Děkuji. Děkuji pěkně. Já ještě řeknu pár poznámek. Co považuji vůbec v této debatě za nejhorší, je způsob argumentace paní ministryně. Nejenom, že nemluví pravdu ve smyslu toho, že je to potřeba kvůli stávající krizi, ne, není to pravda. Stávající pravidla prostě umožňují mimořádné výdaje. Je to snaha legalizovat její předchozí špatné hospodaření. Ale co mě velmi mrzí, je, že se u toho neštítí brát za rukojmí důchodce a v dnešní situaci, kdy oni sami jsou psychicky podle mě v nedobré situaci, kdy se nemůžou setkávat se svými blízkými, tak v této situaci je paní ministryně straší tím, že nebude na jejich důchody.

Myslím si, že jak paní předsedkyně, tak všichni odpovědní v této Poslanecké sněmovně můžeme důchodcům slíbit, že přestože nebude tento rozpočtově neodpovědný zákon schválen, tak na důchody bude. A já se paní ministryni divím, že se dokáže uchýlit k takto neetické argumentaci, kterou bych spíše čekal někde od prodejců nějakého nádobí, kteří chtějí vnutit špatný produkt důchodcům.

Vezměme rozum do hrsti. Tento zákon má umožnit vládě z toho stávajícího rozpočtového mejdanu, kdy se projídaly rezervy a kdy se dělaly schodky v době ekonomického růstu, z tohoto mejdanu si chce vláda uvolnit prostor pro rozpočtové obžerství. Prosím, nedovolme to. Už ten rozpočtový mejdan byl nezodpovědný a obžerstvím dopustíme rozvrat veřejných financí, zadlužíme budoucí generace na dlouhou dobu dopředu a našim dětem říkáme, že až přijde nějaká další podobná krize, ať si s tím dělají co chtějí, protože my jsme si tu naši krizi vyřešili na jejich úkor.

Prosím, nehlasujte pro tento zákon. Děkuji pěkně.