Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové,

zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny upravuje situaci, kdy nelze trvat na obecné zákonodárné proceduře a je třeba jednat urychleně. K tomu slouží úprava zákonodárného procesu ve stavu legislativní nouze. Ve stavu legislativní nouze lze projednávat zákony za mimořádných okolností, jestliže jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů, nebo zásadním způsobem ohrožena bezpečnost státu, nebo kdy hrozí státu značné hospodářské škody.

Návrh na vyhlášení takového stavu může podat pouze vláda a vyhlašuje jej předseda Poslanecké sněmovny na určitou dobu. Sněmovna určí, na jakou dobu může stav legislativní nouze trvat, může zrušit nebo omezit dobu, na niž byl tento stav vyhlášen. To znamená Sněmovna může určit jen dobu, než se projedná návrh zákona. Návrh na vyhlášení takového stavu může být vyhlášen ve vztahu k určitému návrhu zákona do doby, než se projedná. Smyslem institutu legislativní nouze je, že předložený vládní návrh zákona bude projednán ve zkráceném jednání.

Na rozdíl od obecné procedury se nekoná první čtení, předseda Sněmovny přikáže návrh zákona jednomu z výborů, výbor tedy nemá obecnou lhůtu šedesát dní, ale stanovenou nepřekročitelnou lhůtu, ve které má předložit usnesení se stanoviskem k návrhu zákona. A proto, pokud stanovisko nepředloží, může být návrh zákona i přesto projednán. Tehdy určí předseda Sněmovny zpravodaje. V případě, kdy výbor předloží usnesení, navrhne, zda se má konat o návrhu zákona obecná rozprava a o kterých částech se povede podrobná rozprava a navrhne lhůtu, dokdy má Sněmovna jednání o návrhu zákona ukončit.

Pokud Sněmovna dojde k závěru, že podmínky pro vyhlášení stavu legislativní nouze pominuly, před projednáním návrhu pořadu schůze stav legislativní nouze zruší. Každý legislativní proces vyžaduje určitý čas. Parlament však musí být připraven na situaci, kdy je nutné legislativní proces urychlit. I parlamenty zemí s dlouhou demokratickou tradicí mají nástroje na urychlení tohoto procesu, ať již jde o institut legislativní nouze, či o jiné nástroje, které umožňují zrychlení legislativního procesu. V České republice se používá pro tento jev termín "zkrácené jednání". Institut legislativní nouze byl zaveden do jednacího řádu už při jeho originálním přijetí v roce 1995. Tento institut byl jediným nástrojem pro zrychlení legislativního procesu. Ústava neobsahuje žádné podrobnosti týkající se délky a postupu legislativního procesu.

Ústava ani neupravuje počet čtení, ani lhůtu na projednávání návrhu zákona ve výborech. Jediným detailem parlamentního legislativního procesu, který ústava upravuje, je třicetidenní propadná lhůta, ve které musí zákon projednat Senát. Z tohoto důvodu ústava neobsahovala ani žádné instituty pro zkrácení legislativního procesu, neboť by tak předcházela budoucí zákonnou regulaci. V době schválení ústavy v roce 1992 tedy neexistoval ani zákon o bezpečnosti České republiky, který institut zkráceného jednání převzal po inspiraci z jednacího řádu Sněmovny do ústavního textu s tím, že v případě uvedeném v ústavním zákoně o bezpečnosti, kdy je vyhlášen mimořádný stav, nemusela být vyhlašována legislativní nouze a přesto se mohlo konat zkrácené jednání o návrhu zákona. Zkrácené jednání bylo zavedeno v rámci mimořádných stavů: válečný stav, stav ohrožení státu přímo ústavou, a to proto, že obsahuje zkrácení ústavní senátní třicetidenní lhůty.