Tak trochu s úsměvem (hořkým úsměvem) sleduji cenotvorbu supermarketů v naší zemi, k tomu nadávání občanů na vysoké ceny, ale fronty u pokladen se nikterak nezkracují, přestože se čas od času objevují výzvy k bojkotu. Jsme tedy jen národem, který si nechá vše líbit nebo se s nadnárodními řetězci nedá bojovat?
Řetězce jsou obchodní firmy a velmi pozorně sledují své tržby, potažmo zisky. Pokud jsou tyto tržby v poklesu, to byste viděli, jaká panika nastává. Hledají se příčiny a přijímají se nezbytná opatření. Zaznamenal jsem a věřím, že nejsem sám, zprávu o bojkotu supermarketů v Chorvatsku. A ejhle, najednou se na vládní úrovni začínají bavit o regulaci cen vybraných produktů a zajištění jasně definovaného sortimentu s jasnými pravidly cenotvorby. Takže se ptám, co vlastně nejde a co není možné?
Situace u nás na trhu s potravinami je rok od roku horší. Nadnárodních řetězců tu na první pohled máme požehnaně, ale leckdy několik různých značek patří jedné firmě, takže konkurence není zase tak silná, jak by se mohlo zdát. Co se týče cen a slevových akcí, velmi často se pohybujeme na hraně, nebo až za hranou a je jasné, že sleva není slevou, jen cenou zvýrazněnou, aby nalákala kupujícího. A když už se tedy musí psát nejnižší cena za měsíc, tak se prostě ceny napálí takovým způsobem, že by si produkt koupil jenom blázen, ale vy pak můžete použít slevovku s padesáti procenty a být za krále.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLČlánek byl převzat z Profilu Mgr. Karel Sládeček, MBA
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV