Je naprosto nemyslitelné, aby za stávajícího demografického vývoje našeho národa mohla být dlouhodobě účinná jakákoliv důchodová reforma. Posunutí věku odchodu do důchodu způsobí pouze jak další rozvrat společnosti, tak pokračující mizérii veřejných financí. Za dobu vládnutí současné „vlády národní katastrofy“ jsem si již zvykl na skutečnost, že její představitelé v čele s premiérem Fialou žijí více, než skutečnou realitou, realitou virtuální... Jsou natolik v zajetí svých představ a ideologických klišé, která mnohdy navíc radostně přebírají od svých bruselských „řídících orgánů“, že jim snad nakonec skutečně i věří...

A nejinak je to i s jejich vírou ve funkčnost tzv. důchodové reformy. Skutečnost však bude opět naprosto jiná. Lidem, kterým bude posunut věk odchodu do důchodu, se žádným zázrakem nezmění jejich zdravotní stav a schopnost výkonu povolání, pracovní trh nezaplesá blahem a touhou najednou zaměstnávat neperspektivní seniory s rizikem jejich častých nepřítomností v důsledku právě zdravotního stavu.

Důsledkem tedy nemůže být nic jiného než další společenský rozvrat, jak jsem uvedl v úvodu. Tito lidé budou končit v evidenci pracovních úřadů, na dlouhodobých nemocenských a na nejrůznějších sociálních dávkách. Namísto důstojného, zaslouženého starobního důchodu budou nuceni k ponižující roli „žadatele“ o výplaty sociálních dávek apod.

Podle mého názoru a názoru SPD skutečná penzijní reforma musí začít důslednou prorodinnou politikou. Mladí lidé se nesmí, v důsledku všech ekonomických a sociálních rizik, obávat zakládat rodiny a rodit děti. Stát a národ, který dbá o svou existenci a rozvoj, musí vytvořit takové podmínky, aby nebylo založení mnohočetné funkční rodiny, výchova a vzdělávání potomků rizikem, ale naopak výhodou, a to včetně výhod daňových...

Abychom takového stavu dosáhli, bude to chtít nepochybně hlubší systémové změny, které ovšem stávající vláda nikdy nepřipustí. Otázkou tedy je, jaké a čí zájmy vlastně zastupuje. Zájmy národní to evidentně ani v tomto případě nejsou.