Po několika návštěvách a čínských akvizicích v Praze by se mohlo zdát, že Česká republika našla strategického partnera pro svůj další rozvoj. Je tomu ale skutečně tak? Ze slibovaných investic dorazilo zatím z východu jenom deset procent, zato opačným směrem třikrát tolik. Přitom čínské investice zde nevytvářejí žádná pracovní místa. Naopak české investice v Říši středu vytvářejí pro tamní obyvatele pracovní příležitosti, které ovšem berou občanům České republiky. Nejen fotbalové kluby a nemovitosti, ale v poslední době se Čína uchází i o banky, což je ovšem daleko nebezpečnější prostředek ovládnutí a manipulace s českým trhem.

Prvním velmi problematickým charakterem čínských investic je skutečnost, že naprostá většina čínských podniků je vlastněna komunistickým státem. Z toho vyplývá, že i zahraniční investice, tj. i investice v České republice jsou ovládány a řízeny Komunistickou stranou Číny.  Je třeba si uvědomit, že dosažení zisku, tedy normální stimul tržní ekonomiky není v případě čínských investic prioritní. Bývalý Sovětský svaz nikdy na Západě neinvestoval. Naprostá většina investic je řízena komunistickou stranou, a proto plní cíle touto stranou vytýčené, tedy plněním politického pokynu k rozšiřování vlivu a moci komunismu, který byl vydán v Evropě známé podobě již v roce 2000 a je dále potvrzován pětiletými plány. Evropa, a tedy i Česká republika jsou proto subjekty zahrnutými do plánů čínského komunistického vedení a jeho světovládných ambicí. Není jistě dobrým pocitem představit si, jak v Pekingu ve státní plánovací komisi hodnotí možnosti investic v České republice z perspektivy jejího ovládnutí.

K ovládnutí jakékoliv země ovšem není možné použít jen ekonomické nástroje. Je třeba použít i nástroje politické, které vládnutí zdůvodní a obhájí před většinovou veřejností. Proto také do čela tohoto plánovaného ovládnutí jsou postaveni lidé, kteří nejen musí být členy strany, ale také jsou zapojeni do různých typů čínské rozvědky a kontrarozvědky. Investice v České republice ovládá společnost CEFC vedená rozvědčíky jejichž jména nejsou tak důležitá, protože nemáme ani nejmenší možnost je ověřit. Důležitý je však jejich pracovní a politický životopis, který zveřejnili v době, kdy ještě nepůsobili v Evropě. Předseda představenstva CEFC je bývalý člen politického oddělení, tedy politruk Čínské lidové armády, což potvrzuje předpoklad, že jeho podřízení zastávaly podobné funkce z pověření komunistické strany.  Tyto informace však byly v souvislosti s investicemi v České republice vymazány. Čínské vedení šlo dokonce ještě mnohem dál, vědomo si své nedotknutelnosti zajištěné politickým krytím.

Čínská společnost podala předžalobní výzvy, jejichž obsahem je varování všem, kdo by chtěli rozkrýt charakter osob působících ve vedení této společnosti anebo varovat občany České republiky před riziky, která může spolupráce s čínskými státními podniky přinést. Takovýto akt ovšem představuje jednoznačné porušení mezinárodního práva a jasné vydírání nebo přípravu tohoto trestného činu. Je jasné, že se CEFC může takto chovat, jelikož jeden z čínských rozvědčíků je v současné době poradcem prezidenta Zemana, který zde vystupuje pod jménem Jie Ťien-ming. Podáno s trochou humoru je to jedno, protože tam v těch končinách to je buď ting-ťang nebo ťang-ting a o kousek jižněji se stejně všichni jmenují kim. Ovšem politická kultura a morálka evidentně v Evropě za uplynulých padesát let dostaly hodně na frak. Když bylo odhaleno, že tajemníkem sociálně demokratického kancléře Spolkové republiky Německo Willyho Brandta je agent východoněmecké Stasi. Willy se ihned poroučel. Ale to bylo v minulém století, dnes by to bylo úplně jedno.

Čínské investice nejen v Evropě, ale i v dalších rozvinutých zemích umožňují čínským státním společnostem globální růst, a tedy i růst vlivu čínského komunistického státu. Zároveň tyto investice budou podporovat čínský vývoz. Přitom již dnes nerovnováha obchodní bilance dosahuje katastrofálních rozměrů. Nejlepším důkazem tohoto pro ekonomiku evropských zemí neblahého trendu jsou tisíce prázdných kontejnerů, které se hromadí v evropských přístavech. Poté co dovezly čínské zboží na evropský trh totiž pro ně není další využití, protože opačným směrem se nevozí téměř nic. Ovšem nejde jenom o čísla dokumentující obchodní nerovnováhu. Jde o to, že tento pojem v sobě skrývá především zvyšování nezaměstnanosti. Na tom nic nemění ani v současnosti statistickým úřadem uváděná čísla, která jsou upravována na základě politické objednávky. O vlivu, jaký může mít asijská investice a dosazování asijských vedoucích pracovníků se mohli přesvědčit zaměstnanci, kteří nosí do práce pleny Pampers, aby nemuseli odcházet od montážního pásu, nebo zaměstnankyně, které musí v období menstruace nosit na rukávu červenou pásku. Čína zde zavádí svůj pracovní model, který neuznává české pracovní právo, snižuje cenu práce a znehodnocuje pracovní podmínky. Výsledkem je uvržení českého dělníka do pozice robotu pracujícího v nelidských podmínkách. Tato frustrace se musí potom projevovat i na celkové atmosféře ve společnosti, která je nyní charakterizována především naprostou rezignací a smířením se s osudem, které bylo vděčným námětem Huga i Dickense.

Vzrůstající vliv komunistické Číny je patrný i na změně politiky České republiky vůči zahraničním problematickým oblastem. A nemusí jít hned o tak zprofanovanou podporu Tibetu, vzpomeňte na jednání policie při návštěvě čínského prezidenta, ale o daleko nebezpečnější hru s KLDR a Iránem, pravděpodobnými vlastníky jaderných zbraní. Respektování lidských práv v samotné Číně nepřichází vůbec v úvahu, ale otevřít tuto otázku si nedovolil při návštěvě Číny otevřít ani dosluhující americký prezident.

Z Číny se stává nejen ekonomická a politická, ale především vojenská velmoc. V nastoupené cestě ji přeci jenom trochu brání zbrojní embargo. Jak dlouho bude trvat, než se země nejvíce dychtící po čínských investicích zasadí o jeho zrušení a tím otevřou definitivně Číně cestu k vojenskému ovládnutí světa? To, že Čína vytváří podmínky pro to, aby byla zbavena embarga a vítána jako mírotvorce dosvědčuje její naprosté nevměšování do žádných v současné době probíhajících světových konfliktů. Peking soustavně podporuje rozvrat, nejistotu, nárůst terorismu, aby mohl poté vystoupit jako spasitel, všemi nekriticky vítaný. To je politika čínského vedení, a ne žádný izolacionalismus, jehož cílem by bylo chránit občany Číny. Peking je naprosto chladnokrevným hráčem, který pro naplnění svých cílů neváhá obětovat stovky milionů životů, což v jeho plánech je zanedbatelná položka vzhledem k tomu, že zeměkoule je podle filozofie čínských komunistů stavěna maximálně na tři miliardy lidí. K čemu by byli ostatní, když tento počet si Číňané naplní brzy sami.

O licoměrnosti a nevěrohodnosti Číny svědčí nejen neplnění investičních slibů, ale především jejich chování při jakýchkoliv v současné době především obchodních jednáních. Čína zásadně odmítá reciprocitu. Česky řečeno chce jenom prospěch sama pro sebe, bez ohledu na druhou stranu. Asiat má, podle svých vlastních spisovatelů a filozofů k dispozici alespoň devět tváří. Podotýkáme, že se toto konstatování o charakteru a morálce platí pro všechny Asiaty bez rozdílu, a to i ty míšené.

Tu usměvavou vám ukazuje, zatímco ta další vám vráží dýku do zad. Co dělají ty ostatní, to se může my Evropané jenom dohadovat. Nejspíše plánují další podraz v podrazu.

Je jasné, že Evropa a severní Amerika mají Číně co nabídnout. Opačným směrem ale toto konstatování rozhodně nefunguje a prospěšnost se ubírá pouze jedním směrem. Ďábel slibuje, ale jednoho dne přijde účtovat a naše duše se ocitnou v pekle, pokud tam již nejsou.