Nešlo ale zdaleka o komunistickou propagandu, nejdůležitější byla paměť. Tehdy ještě žily miliony přímých svědků nacistické okupace a vlády nacistické ideologie. Pamětníci však odcházejí a nastupují generace pro které je nacistická okupace jen historickou kapitolou. Výchova a vzdělávání od mateřské školky potlačují jakékoliv zmínky bohužel nejen o okupaci, ale i o první Československé republice a komunistické diktatuře. Co vědí nejmladší generace o první republice? Snad jenom že ji vedl T. G. Masaryk, po němž bylo pojmenováno náměstí v každé české a moravské vísce? Průběh a výsledky druhé světové války se scvrkly na holokaust, a komunistická diktatura je uctívána a propagována jako období naprosté spokojenosti všech.

Paměť se vytrácí přímo úměrně indoktrinaci poválečných generací. A do takto připravené půdy se zasévá pocit viny za odsun Sudetských Němců. Něco podobného jako se děje v současném Německu. Tak dlouho jim propaganda vtloukala do hlavy, že jsou odpovědni za tragédii druhé světové války, že pocit viny mají i nejmladší generace, které s tím neměly nic společného včetně jejich otců a dědů. A výsledek takové indoktrinace a vypěstovaného pocitu viny je naprostá poddajnost německého národa šíleným vizím ještě šílenější kancléřky. Téměř nikdo se nevzepřel naprosto nesmyslného otevření hranic země milionům přivandrovalců, a už nikdo se nezajímá o bezmoc soudních a policejních orgánů, které nejsou schopny zákonně určené k deportaci ani najít, natož je ze země vyexpedovat.

Nastupující diktatura spolu s jí ovládanými médii a bohatě financovanými neziskovkami stejným způsobem infikuje pocit viny, stejným způsobem připravuje půdu pro kapitulaci lhostejného a poddajného národa. Pod příkrovem lží a manipulací se potom skrývá pravda. Přitom je nepopiratelné, že Sudetští Němci se provinili proti Československé republice a jejím národů, že proti republice povstali a za hajlování vyřvávali svoje hesla o návratu do Říše. Konec konců byl jejich odsun jen splněním jejich nejvroucnějších přání i když s nepatrným zpožděním. Druhá Československá republika jako země na straně vítězů druhé světové války by je přeci vytrhla z Říše, kterou tak milovali a do které se připojili v roce 1938. Jak je tedy možné splnění přání označovat za křivdu? Něco takového dělají jenom ti, kdo vymazávají paměť a indoktrinují ty, kdo si již pamatovat nemohou.

Konec konců jsem vždy veřejně prohlašoval, že by Sudetští Němci měli být za odsun vděční. Kdyby tady s námi zůstali, tak by žili za ostnatým drátem, stříleli by je na hranicích jenom proto, že by chtěli cestovat. Po odsunu si krásně žili v kapitalistickém Německu a během pár let si jezdili v Mercedesech, létali na Kanárské ostrovy na dovolenou a žili ve svobodné a demokratické zemi, kterou jsme jim všichni záviděli už při pomyšlení, co všechno se dalo za západoněmeckou marku v Tuzexu koupit. Pravda.

Proč tedy vylézají jako červi a švábi dnes takoví rádoby historici jako je jakýsi spisovatel Tomáš Krystlík, údajně Čech. Ten pronesl tak nehorázné věty, že se nechce ani věřit, že by takové hanebnosti proti našemu národu byl kdokoliv, kromě Adolfa Hitlera schopen - „Zatímco protižidovské zákony Německé říše byly z německého poválečného právního řádu promptně odstraněny, obdobné nacionálně-socialistické dekrety prezidenta republiky (tzv. Benešovy) zbavující osoby německé a maďarské národnosti majetku a občanství (stejně jako židy ve třetí říši) a mnohé další dodnes platí. Je to nebetyčná ostuda a zpovykaní Češi tuto anomálii ještě brání!“

Srovnávat nás, naše činy a naše zákony s nacistickými a odsun Sudeťáků s holokaustem může jenom zrádce národa. Takové výroky jsou nejen překrucováním historie, ale vyloženou lží a pachatel se dopouští trestného činu hanobení národa.

Je správné, že Parlamentní listy daly na svých stránkách prostor i takovému vlastizrádci. Nestačí však jenom přečíst a pohoršit se, je třeba si z takovými varovnými signály zamyslet, a především z nich vyvodit zcela jasné činy. Jestli někdo hrubě uráží národ a podsouvá mu zločiny, kterých se nikdy nedopustil, páchá trestný čin. Jestliže to někdo mlčky toleruje, je spoluviníkem.

Jistě, mnozí si řeknou, to je pravda, ale co s tím? Do přímé akce se chce málokomu, ale od toho máme tajné volby, za volební plentou přeci není vidět čí lístek vkládám do obálky. Proč se tedy alespoň tímto naprosto bezpečným způsobem nezbavit těch, kdo v intencích znetvořeného myšlení Tomáše Krystlíka konají? V paramentu je devět politických stran, jak tradičních, tak nových. Bohužel všechny z nich dalece překonávají i ta nejpesimističtější varování. Lidé se nechali zhypnotizovat televizní obrazovkou, která jim vtloukala do hlavy přímo seznam těch určených devíti politických stran, které mají volit a lidé potom jako v transu tak skutečně udělali. Do hlavy jim byly vmasírovány jen strany předem vybrané, více než ochotné ke kolaboraci s nastupující diktaturou. O některých není vůbec slyšet, další pokračují ve lhaní a podvodech. Tyto politické strany jsou jenom různě nazdobené vpusti do jedné jediné žumpy, kam spláchly hlasy všech, kdo nepřemýšleli a jen bezduše poslouchali. Nyní už snad po půl roce od voleb alespoň někteří prohlédli.

Teď anebo nikdy, my anebo nikdo! Musíme se vzepřít a zastavit totalitu dříve, než ovládne naše životy a uvrhne nás desítky let zpátky. Dříve než si přivandrovalci všeho druhu rozeberou naši zem.