21. srpen 1968 je součástí naší historie,je i datumem mnoha prozření, bezpochyby je to datum kritické, které se zapsalo do dějin našeho národa a naší země černým písmem. Jakkoliv ho samozřejmě nechci a nemohu srovnávat s mnohem tragičtějším 15.3. 1939.  

Myslím že je čas na tyto historické otázky, děje a skutky, umět nahlížet s pokorou, respektem, ale bez sentimentu a růžových brýlí. To nejhorší co by se nám mohlo stát je barvotiskový pohled, utvoření pozlátka bez špetky kritického myšlení a pohledu.

První podstatnou a zásadní tezí je : socialismus nebyl reformovatelný. K mnoha změnám docházelo mnohem dříve než v roce 1968. Vzpomeňme nástup Lenárta místo Širokého v roce 1963, či nástup Šika do funkce vicepremiéra a pokus o ekonomickou změnu (kroky politické vyvolané již po kritice kultu osobnosti, ekonomické změny po stagnaci ekonomiky). Je třeba si také uvědomit že pořád v šedesátých letech nebyl tak propastný rozdíl mezi naší ekonomikou a zeměmi na západ od nás. Takže k faktickým změnám uvnitř systému dochází celá šedesátá léta, nejvíce v roce 1966 a 67, ta glorifikace změny na postu prvního tajemníka ÚV KSČ v lednu 1968 je něco co nemohu přijmout a co nesdílím. Dubček měl svoji komunistickou minulost, byl komunistou přesvědčeným , oproti Antonínu Novotnému to však byl slaboch. Dnes můžeme říci že to byla volba nešťastná, tragická,protože Dubčekovo selhání je dnes evidentní.

Měli bychom přestat v tomto smyslu hrát protiruskou kartu, šlo především o invazi ideologickou, na obranu systému. Málokdo ví že první požadavky na invazi zaznívají od Ulbrichta z Německa a Gomulky z Polska, nikoliv od Brežněva. Tímto tvrzením nehodlám snižovat roli Leonida Iljiče Brežněva či Sovětského svazu na řízení této okupace, jen odmítám černobílý pohled na veškeré události. Dubčekovo až naivní chování a postup při všech jednáních s představiteli Varšavské smlouvy, mi přijdou také poněkud zvláštní, patrně vypovídají hodně o jeho naturelu, běda a to nejen historikům,kteří zaměňují slabošství s dobráctvím.

Jak konstatuji jednalo se o invazi na základě doktríny, ideologie a politického systému. Protože i já slýchávám od mnohých kdo a jak hlasoval v politbyru KSSS, že Kosigyn hlasoval proti invazi (sovětský předseda vlády) že to byl Rus, já na to obratem odpovídám že pro hlasoval například Suslov což byl Rus a jejich hlavní ideolog jako u nás Bilak. Jak Suslov tak Kosigyn byli ve vysoké politice již v době vlády J.V. Stalina a oba zemřeli jen krátce před L.I. Brežněvem. Protože jsou i ti co se právě ,co jakoby obhajují národní kontext z druhé strany. Proto já nepočítám kolik tu bylo Rusů, Ukrajinců, Maďarů či Poláků. Pro mě to byla okupace Varšavské smlouvy na základě ochrany politického systému (skáče mi tu okupace na základě ochrany klimatu - že by futurologie ).

Jestli něco rok 1968 přinesl tak konec iluzi o socialismu, o možnosti jakkoliv ten systém reformovat, obnažení a ostentativni ukázku kdo je kdo především doma. Poučení je že ideologie, sentiment či slepá důvěra ve velmoci do zahraniční politiky nepatří, platí to pro všechny světové strany, platí to i dnes.