Je skutečně budoucnost v rukou konzervativně nebo liberálně orientované pravice? Budou proti pravici už teď opravdu stát jen populistická autoritativní hnutí jednoho muže nebo jednoho strachu? Tedy populisté stojící v nejdůležitějších společenských soubojích zase na straně velkých peněz a mafií? Budou demokracii ničit a zneužívat ti, kteří se neštítí zneužít obav a strachu lidí ve svůj prospěch? Stále si myslím, že ne. Jen je potřeba přestat snít o velkém prozření společnosti. Je třeba skončit se sny o nevyhnutelném pádu samozvaných spasitelů i o charismatických vůdcích, kteří přijdou a odvedou práci, do které se nikomu nechce.  Levicová, chcete-li progresivní politika se musí sama obhájit. Musí prokázat užitečnost a potřebnost pro každodenní život všech vrstev společnosti.  Jsem přesvědčen, že konzervativní lež lze odhalit.

Ale nejde to jinak, než pozitivním příkladem toho, že sociálně a ekologicky orientovaná politika je řešením většiny problémů, se kterými se naše společnost potýká. A hlavně, že přináší odpovědi na děsivé otázky, se kterými si populistická pravice tak ráda zahrává. Nestačí totiž lidem opakovat, že konzervativní populisté lžou. Nestačí se smát děsům, které v lidech vyvolávají.  Musíme lidem ukázat, že s těmi děsy a démony umíme bojovat. A že v tom boji můžeme vyhrát. Abychom mohli odhalit velkou lež, kterou si pravice a oligarchie dnes získává srdce většiny společnosti, musíme znovu lidi přesvědčit o tom, že nadějí pro většinu společnosti není svět, který se nezmění, ale svět měnící se v jejich prospěch. Musíme být schopni prokázat, že sny pracujících nelze naplnit návratem do dob, kdy bylo dobře. Že sny, které pracující lidé sní pro sebe a své děti, lze naplnit jen tím, že vezmeme proměnu světa do svých rukou. Musíme mobilizovat všechny síly a vědomosti k tomu, abychom lidem nabídli jistotu ve světě, který přijde.  Ty změny budou obrovské. Jsou nevyhnutelné. Pro většinu lidí je jejich rozsah dnes nepředstavitelný. A je jasné, že budí strach. Zároveň je však naším selháním, že v nich lidé nevidí naději a šanci na lepší život.

Z velkých společenských změn příštích desetiletí zkrátka musíme udělat něco, na co se běžný člověk těší, co si pro své děti přeje. Ne něco, čeho se děsí a před čím se krčí a třese strachy. Teprve pak lidé přijmou fakt, že jim konzervativci a zpátečníci nabízejí falešné iluze a prošlé zboží. Dokážeme to? Pokud si na to chceme troufnout, pak bychom měli začít pěkně odspodu. Ve světě nemůže fungovat nic, co nefunguje v některé zemi. V žádné zemi nemůže fungovat nic, co nefunguje v některé obci. Tak pojďme najít alespoň 100 obcí v České republice, kde ukážeme, že sociálně a ekologicky odpovědná politika může fungovat a je prospěšná drtivé většině obyvatel.  Pojďme přijít s programem obcí, ve kterých je skutečně škola důležitější budovou, než banka. Kde investice neznamená nasypat prachy lokální mafii. Kde radnice problémy řeší, nikoli vyvolává.