Je skutečně budoucnost v rukou konzervativně nebo liberálně orientované pravice? Budou proti pravici už teď opravdu stát jen populistická autoritativní hnutí jednoho muže nebo jednoho strachu? Tedy populisté stojící v nejdůležitějších společenských soubojích zase na straně velkých peněz a mafií? Budou demokracii ničit a zneužívat ti, kteří se neštítí zneužít obav a strachu lidí ve svůj prospěch? Stále si myslím, že ne. Jen je potřeba přestat snít o velkém prozření společnosti. Je třeba skončit se sny o nevyhnutelném pádu samozvaných spasitelů i o charismatických vůdcích, kteří přijdou a odvedou práci, do které se nikomu nechce.  Levicová, chcete-li progresivní politika se musí sama obhájit. Musí prokázat užitečnost a potřebnost pro každodenní život všech vrstev společnosti.  Jsem přesvědčen, že konzervativní lež lze odhalit.

Ale nejde to jinak, než pozitivním příkladem toho, že sociálně a ekologicky orientovaná politika je řešením většiny problémů, se kterými se naše společnost potýká. A hlavně, že přináší odpovědi na děsivé otázky, se kterými si populistická pravice tak ráda zahrává. Nestačí totiž lidem opakovat, že konzervativní populisté lžou. Nestačí se smát děsům, které v lidech vyvolávají.  Musíme lidem ukázat, že s těmi děsy a démony umíme bojovat. A že v tom boji můžeme vyhrát. Abychom mohli odhalit velkou lež, kterou si pravice a oligarchie dnes získává srdce většiny společnosti, musíme znovu lidi přesvědčit o tom, že nadějí pro většinu společnosti není svět, který se nezmění, ale svět měnící se v jejich prospěch. Musíme být schopni prokázat, že sny pracujících nelze naplnit návratem do dob, kdy bylo dobře. Že sny, které pracující lidé sní pro sebe a své děti, lze naplnit jen tím, že vezmeme proměnu světa do svých rukou. Musíme mobilizovat všechny síly a vědomosti k tomu, abychom lidem nabídli jistotu ve světě, který přijde.  Ty změny budou obrovské. Jsou nevyhnutelné. Pro většinu lidí je jejich rozsah dnes nepředstavitelný. A je jasné, že budí strach. Zároveň je však naším selháním, že v nich lidé nevidí naději a šanci na lepší život.

Z velkých společenských změn příštích desetiletí zkrátka musíme udělat něco, na co se běžný člověk těší, co si pro své děti přeje. Ne něco, čeho se děsí a před čím se krčí a třese strachy. Teprve pak lidé přijmou fakt, že jim konzervativci a zpátečníci nabízejí falešné iluze a prošlé zboží. Dokážeme to? Pokud si na to chceme troufnout, pak bychom měli začít pěkně odspodu. Ve světě nemůže fungovat nic, co nefunguje v některé zemi. V žádné zemi nemůže fungovat nic, co nefunguje v některé obci. Tak pojďme najít alespoň 100 obcí v České republice, kde ukážeme, že sociálně a ekologicky odpovědná politika může fungovat a je prospěšná drtivé většině obyvatel.  Pojďme přijít s programem obcí, ve kterých je skutečně škola důležitější budovou, než banka. Kde investice neznamená nasypat prachy lokální mafii. Kde radnice problémy řeší, nikoli vyvolává.

Co by měl takový program obsahovat? To by především mělo být tématem diskuzí zástupců různých iniciativ, politických stran a hnutí, občanských sdružení, odborových a ekologických aktivistů. Zkrátka každého, kdo chce usilovat o spravedlivou a udržitelnou transformaci společnosti, napříč republikou. Strašně moc bych stál o to, abych se takových diskuzí mohl účastnit, případně je pomohl organizovat.

Z vlastní zkušenosti zatím vykopávám:

• Bezplatná nebo velmi levná veřejná doprava, včetně alternativních forem – senior a hendikep taxi a podobně.
• Podpora komunitní energetiky, efektivního vytápění, energetických úspor, ekologicky odpovědného a šetrného podnikání.
• Garance míst v mateřských školách pro všechny, podpora dětských skupin, případně „jeslí“, podnikových a komunitních center pro děti.
• Alternativní vzdělávání, aktivní sociální podpora dětí, kteří to nemají lehké, obědy zdarma.
• Zřizování a podpora komunitních domů pro seniory, penzionů (DPS) a domů se zvláštním režimem – strukturovaná a přesně cílená péče o seniory dle potřeb, včetně maximálního rozsahu terénních sociálních služeb.
• Programy na podporu drobného podnikání, vzniku a síťování místních malých firem, včetně podpory sdílené ekonomiky a alternativních forem vlastnictví.
• Podpora sociálních podniků a zaměstnávání lidí s hendikepem.
• Zajištění dostupné zdravotní péče i v menších obcích.
• Dostatečná síť dalších služeb – pošty, obchody.
• Sdílení open source řešení ve veřejné správě, konforntní řešení pro lidi, vlídný úřad.
• Otevřené hospodaření a zapojování veřejnosti do rozhodování. Participativní rozpočty, ankety a řízené diskuze o klíčových rozhodnutích.

Co vy na to?

Michal Šmarda