V současné době probíhá v ČSSD boj, je to bratrovražedný, boj o dalším směřování ČSSD. Po loňském debaklu ČSSD v parlamentních volbách, kdy mnozí členové strany, stejně jako (bohužel) už nemnozí voliči této tradiční strany zůstali v šoku a nastalo tak několika měsíční hrobové ticho, se pomalu započal rozbíhat boj o to, jak a kam bude směřovat ČSSD. Tento zápas se odehrává ve dvou rovinách, jak nám ukázala volba hlavy státu. Je to nejenom zápas mezi idejemi, které by bylo možné nazvat jako střet tzv. tradiční levice sociálnědemokratického typu a mezi tzv. novou levicí, čili sociálně liberálním proudem. Byl to souboj mezi podporovateli prezidenta M. Zemana (tradiční levice) a J. Drahoše (nová levice). Druhou polohou tohoto střetu je pak otázka osob spojených s těmito proudy. Zatím co tzv. tradiční socdem levici představuji lidé jako Hašek, Zimola, Škromach, Foldyna či Rozbořil, tak novou liberálně sociální levici reprezentují Dienstbier, Sobotka, Štech, Gajdůšková, Dolínek, Valachová či mladí sociální demokraté. Mezi těmito proudy se pak pohybují lidé jako Chovanec či Hamáček. Nejde však pouze o osoby, ale spíše co tyto názorové proudy představují.

Zatímco tradiční levice se zaměřuje na tradiční sociálně demokratická témata jako je rodina, senioři, církevní restituce, progresivní zdanění, lichva, exekuce, sociální bydlení, boj s pracující chudobou či obhajoba národních zájmů, tak tzv. nová levice dává přednost tématům jako je rovnost pohlaví, inkluze, nové technologie, lidská práva v Tibetu, atd.

Pokud by v minulém volebním období neusilovala tzv. nová levice o ovládnutí celé ČSSD a nesnažila se omezovat tradiční sociálně demokratický proud, mohla ČSSD na názorové různosti svých voličů uspět. Bohužel došlo ke snaze vnutit voličům ČSSD pouze jeden názorový proud a ČSSD se dostala do defenzívy. Dialog a snaha najít rovnováhu mezi těmito proudy byl jedním z hlavních důvodů, proč vznikla platforma, Zachraňme ČSSD.

Bohužel se ukazuje, že na rozdíl od řady členů ČSSD, kteří pochopili, že je nejvyšší čas změnit nejen směrování strany, ale i hledat dialog, tak řada funkcionářů stále nepochopila, že už je ne 5 minut před dvanáctou, ale spíš 5 minut po dvanácté. Tito funkcionáři jedou stále ve stejných léta zaběhlých kolejích a nedokáží, nebo nechtějí pochopit, že čas oponou trhnul. Jasným důkazem jsou právě probíhající okresní a krajské konference, kdy v rozporu s realitou se stále uzavírají jakési dohody, které mají zajistit zvolení těch správných delegátů na sjezd, aby pak mohli různí hybatelé operovat s předem daným počtem hlasů pro toho či onoho kandidáta. Stejná situace je v ÚVV, kdy mnozí členové tohoto orgánu byli zvoleni na základě těchto dohod ( a zde musím sebekriticky přiznat, že i já byl kdysi takto zvolen) a kteří pak nemají odvahu říci, co si opravdu myslí. Výsledek je pak takový, že reálně hrozí, že nejenom za delegáty sjezdu zvolené na konferencích budou lidé, kteří berou sjezd jako vrchol své politické kariery, budou tudíž svým navrhovatelům vděční a budou tedy hlasovat tak jak si přejí, ale reálně hrozí, že i členové ÚVV budou takto postupovat. Možná je to tvrdé a budu za tento svůj názor některými kamenován, ale domnívám se, že je na čase nalít si čistého vína. Doba je totiž pro ČSSD zřejmě nejsložitější od doby jejího vzniku.

Máme tedy před sebou dvě možnosti, buď budeme stále podléhat různým hybatelům, ale začneme se pomalu, ale jistě odsouvat do bezvýznamnosti v rámci politické scény anebo najdeme odvahu pojmenovat věci pravým jménem a pak máme šanci odrazit se ode dna. Politika je totiž jako dům. Střecha jsou Sněmovna, Senát a vláda, stěny kraje a základy, to je komunální politika. Pokud tedy chceme začít budovat nový dům ČSSD, musíme umožnit založit kvalitní základy. Pokud toto nezvládneme, tak po ČSSD po podzimních volbách neštěkne ani pes. Věřím, že si toto uvědomí delegáti 40. sjezdu strany a tak nebude tento, jak občas říkám s nadsázkou, sjezdem posledním.

(převzato z Profilu)