Dovolte mi jako předkladateli nejkomplexnějšího pozměňovacího návrhu se vyjádřit k tomuto zákonu, který právě projednáváme. Jeho název je o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Už sám název je poněkud zmatečný, stejně jako celý návrh zákona.

Na úvod si položme otázku, jak dělíme návykové látky. První dělítko nám říká, že na legální a nelegální. Dělení ve sféře legality probíhá na linii, zdali je, nebo není zákaz jejich prodeje. Mezi legální návykové látky patří alkoholické nápoje, tabákové výrobky a také některé léky. Ano, i u léků může vznikat uživateli návyk a závislost. A jsme u prvního problému. O ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, tedy léků, v tomto zákoně není ani slovo. Nelegální návykové látky můžeme rozdělit na měkké a tvrdé drogy. Do kategorie měkkých drog je zařazena například marihuana. Mezi tvrdé drogy patří heroin, pervitin, kokain, hašiš nebo extáze.

Kdybychom si měli návykové látky seřadit podle návykovosti a nebezpečnosti pro společnost, tak by tato řada vypadala asi takto: nejnebezpečnější je jednoznačně heroin, na tom se shodnou všichni experti. Nejrychleji na něm vzniká závislost. Heroin je z drog také považován za nejrychlejší cestu k závislosti nebo na hřbitov. Hned za ním je pervitin a další injekčně aplikovatelné drogy. Dále bychom na stupnici nebezpečnosti mohli najít látky, které se šňupou, například kokain, nebo čichají - čikuli a podobně.

Na chvostu nelegálních drog jsou pak různé taneční a rekreační drogy, jako je třeba extáze. Odborníci vedou mnoho let debaty o tom, zda-li je společensky nebezpečnější kouření nebo nadměrečná konzumace alkoholu. My bychom o tom mohli debatovat klidně až do konce volebního období. Faktem však je, že obě tyto legální drogy jsou ve srovnání se svými nelegálními protějšky mnohem méně nebezpečné. A na tom se určitě shodneme napříč politickým spektrem.

A zde jsem u největšího paradoxu tohoto návrhu zákona. O heroinu, pervitinu a dalších nebezpečných drogách v tomto zákoně nenajdete ani slovo. Tři čtvrtiny zákona jsou o alkoholických nápojích a tabákových výrobcích. To nám jasně ukazuje na jistý zmatečný přístup, jaký Ministerstvo zdravotnictví zvolilo k přípravě tohoto zákona. Tento zákon tedy není o ochraně zdraví před škodlivými účinky nejnebezpečnějších návykových látek, ale pouze o ochraně zdraví před škodlivými účinky těch dvou nejméně nebezpečných návykových látek, z čehož je jasné, že už sám název zákona je poněkud zmatečný. A tak bych mohl říci, že vypadá i celý zákon. Prakticky nenajdete paragraf, který by v sobě neobsahoval závažnou právní chybu nebo nesprávnou právní konstrukci. A výsledek je tento návrh zákona, který projednáváme. Je klasickou ukázkou toho, jak nemá probíhat legislativní proces. Troufám si říci, že tento návrh zákona je jeden z nejméně podařených, které Sněmovna projednává.

Návrh zákona je pravým opakem společenské dohody. Výsledek je často obrazem metody, jakou materiál vzniká. Tento zákon nevznikal na základě poctivé debaty - autor návrhu s budoucími uživateli. Psali jej tři úřednice, jeden náměstek ministra a protidrogový koordinátor. Budoucí uživatelé zákona byli naprosto ignorováni. Sice proběhlo jakési formální připomínkové řízení, všechny připomínky odborné veřejnosti z řad pohostinství, maloobchodu, dopravy a místních samospráv byly odmítnuty slovíčkem neakceptováno.

Vypořádání připomínek bylo naprosto formální. Takhle zákon prostě vznikat nemá. Výsledkem je pak to, že v téměř každém paragrafu je nějaká právní chyba nebo nesprávná či dokonce protiústavní konstrukce. Na rozdíl od předkladatele jsem si dal práci a sešel jsem se zástupci těch, kterých se má zákon týkat a má jejich činnost regulovat, tedy se zástupci hospodských, hoteliérů, provozovatelů maloobchodu, pořadatelů sportovních akcí a taky se zástupci místních samospráv. Na rozdíl od autorů tohoto návrhu zákona chodím mezi normální lidi do hospod a ptám se, co si o tomto návrhu zákona myslí. Výsledkem těchto konzultací s odbornou i laickou veřejností je pak můj komplexní pozměňovací návrh, který jsem předložil ve druhém čtení. Má 33 stran a obsahuje 83 pozměňovacích návrhů, nebo chcete-li hlasovacích bodů. Nejde o žádnou obstrukci, jak jsem často slýchával, ale o pokus poctivě napravit všechny chyby, které se do zákona dostaly, které způsobili autoři a které si nenechali líbit v rámci vnějšího připomínkového řízení.

A nyní k jednotlivým pozměňovacím návrhům. Za naprosto skandální považuji způsob, jakým autoři zákona přistoupili k regulaci užívání návykových látek formou místních vyhlášek. Zvolený způsob naprosto popírá zásadu, že zakročovat se má nejintenzivněji proti nejnebezpečnějším jevům. Nejnebezpečnějším jevem je v tomto případě nitrožilní injekce, injekční aplikace tvrdých drog, jako je heroin nebo pervitin. V jejich případě však autoři návrhu zákona nedali obcím pravomoc vykázat jejich uživatele z určitých částí obcí, například od škol, mateřských škol a společenských prostor. Zato však navrhují dát obcím pravomoc zakazovat obecně závaznými vyhláškami kouření v obci, a to dokonce i na soukromém pozemku nebo uvnitř soukromých objektů.

Takže navrhuji udělat pravý opak, stejně jako to ve vnějším připomínkovém řízení navrhoval Svaz měst a obcí. Jak vůbec došlo k tomu, že nám takováto nesmyslná úprava byla předložena? Jde o důsledek způsobu práce při tvorbě tohoto návrhu zákona. Návrh zákona byl připravován kabinetně bez účasti odborné veřejnosti, jen mezi několika úředníky ministerstva a protidrogovým koordinátorem. Přijde vám to divné? Mně také. Musíme si ale i připomenout skutečnost, že protidrogový koordinátor je ten, kdo rozděluje několik miliard na takzvanou protidrogovou prevenci. Příjemci jsou nevládní neziskové organizace a vládní protidrogový koordinátor je jejich mluvčím ve vládě. Tito příjemci veřejných peněz nechtějí represi proti tvrdým drogám, to je zdroj jejich obživy. Rádi tedy sesílají hromy a blesky na legální návykové látky, tedy alkohol a tabák, i když z výnosu spotřební daně právě z alkoholu a tabáku jsou ze státního rozpočtu tyto neziskové organizace financovány. Mají ale pocit, že je to neživí.