Inflace v České republice stále neklesá a patří mezi nejvyšší v rámci celé Evropské unie. Do talíře nikomu nevidíme a proto si netroufáme tvrdit, ve které části řetězce právě dochází k vychytralému a nejdrsnějšímu zdražování. Z logiky věci je však jasné, že výši inflace ovlivňujeme úplně všichni svým chováním. Covidovým peklem, minulou vládou a růstem cen vstupů zdecimovaní živnostníci a malé, střední i velké firmy dohání ztráty, zatímco nemalá skupina obyvatel bezhlavě utrácí úspory a je ochotna akceptovat i zjevně nesmyslnou cenu.

Za normálních okolností začarovaný kruh inflace rozbíjí přirozené ochlazení ekonomiky. To by ovšem vláda Petra Fialy nesměla rozdávat plošné dávky na děti, zvyšovat mzdy státním zaměstnancům a růst cen těmito kroky fakticky podporovat. Samostatnou kapitolou je pak přehřátý pracovní trh, kterému by velmi prospělo pár desítek tisíc státních úředníků na dlažbě, ti společnosti na svých pozicích spíše škodí a konzumují naše daně.

Náš soused a významný ekonomický partner Německo si před téměř sto lety prožilo hyperinflaci, která ožebračila úplně všechny. Aktuálně Němci drží inflaci na hodnotě přibližně osmi procent a objevují se náznaky jejího poklesu. Může za to historická zkušenost a související sebereflexe i pokora? Moc bychom se nedivili.