Na jednání jednoho z podvýborů Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny PČR padla nedávno zmínka o tom, že legislativní rada vlády a ministerstvo spravedlnosti zvažují oddlužení těch, kteří se dostali do dluhové pasti a nejsou schopni uhradit své závazky. Řekl jsem: "Chudáci dlužníci? Já myslím spíš chudáci věřitelé. Já se rozhodně této loupeže za bílého dne nezúčastním".

U části přítomných to vyvolalo bouřlivou - nesouhlasnou reakci. Vyprávěli o lichvářích, o dluhové spirále, do které se může dostat kdokoliv. Já ale znám i jiný typ věřitelů - například bytová družstva a společenství vlastníků bytů, kterým někteří členové léta neplatí do fondu údržby. Naplatí ani za elektriku, vodu a plyn. Kdo to za ně uhradí? Jejich sousedé. Znám třeba majitele stavebnin, který prodával materiál na fakturu tak dlouho, až bankrotoval.

Takových věřitelů je víc, než lichvářů. Já si prostě myslím, že oddlužení anebo jiné generální pardony jsou nemravné, demotivující, vyhovují jenom filutům a zlodějům. Náš sociální systém je natolik dostatečný, aby lidem, kteří se přechodně dostanou do svízelné situace, pomohl skromně přežít, aniž by dělali dluhy. Co si myslíte vy?