Babička sedí s vnoučkem na terásce chaty. Dívají se přes údolí na lesy a na silničku, která vede do Chudenic. Letní slunečný den, ptáci zpívají v korunách ovocných stromů.

Zdálky uslyší hřmot, jaký v té klidné oblasti a lesích nikdy nebylo slyšet. Zvedají se, aby lépe viděli, co se děje.

Od Klatov se po silnici valí kolona tanků a nákladních aut plných vojáků. Babičce, která zažila válku, proběhne hlavou: „Okupace…“ Se slzami v očích a s obavami usedá na lavici a vnoučka přivine blíž k sobě.

Normalizace – posílení moci

Normalizace byla důsledkem srpnové okupace Československa Sovětskou armádou a vojsky Varšavské smlouvy v rámci „bratrské pomoci“.

Aktivní odpůrci proti okupaci byli vyhazováni z práce. Nebylo jim dovoleno cestovat, a to ani v rámci socialistického bloku. Dětem nebylo umožněno studovat. Mnohé rodiny byly sledovány Státní bezpečností. V rámci RVHP byly ještě striktněji určeny oblasti, co která země smí nebo nesmí produkovat. Centrální plánování zcela zničilo jakékoli snahy o decentralizaci a možný návrat živnostníků.

Do škol se ještě usilovněji vrátily prvky „ideové masírky“ dětí, které měly zajistit „správný vývoj“ nového socialisticky smýšlejícího člověka. To vše bylo „hlídáno“ (ne)povinnou organizovaností mládeže v Pionýru a Svazu socialistické mládeže.

Mlčící většina se přizpůsobuje ještě větším ztrátám svobod a snaží se tak nějak přežít.

Současnost

Novodobé RVHP v podobě EU určuje, co se smí kde vyrábět, jaké zemědělství se bude kde podporovat. Jak zakřivený může být banán a okurka, jak výkonný smí být vysavač…

Různé „úmluvy“ mají zajistit správnou „ideovou masírku“ malých dětí, aby z nich vyrostla uvědomělá mládež, ten správný „Evropan“, vykořeněný z „nacionalistických“ předsudků a vědomí o své vlasti.

Přijímá se legislativa, která má „odzbrojit“ obyvatelstvo a potichu se plánuje vznik „evropské armády“. Že by předzvěst možné další „bratrské pomoci“?

A mlčící většina se přizpůsobuje ztrátám svobod a nařízením, která často odporují zdravému rozumu a pudu sebezáchovy.

Závěr

Ti, co zažili jakoukoli dobu temna a měli i osobní zkušenost s perzekucí, stále neztratili instinkty vůči totalitě, i plíživé. A je jedno, jestli ta totalita je hnědá, rudá nebo modrá s hvězdami.

Nebuďme lhostejní a nenechme se odradit napadáním vlastních názorů, nálepkováním a dejme najevo své postoje.

Buďte si jistí, že když se nebudete zajímat o politiku, politici se začnou rychle zajímat o vaše svobody a peněženky. A vůbec k tomu nemusí použít tanky…

Ivan Šrámek,
člen Republikového výboru Svobodných