Hezké dopoledne, pane místopředsedo, paní ministryně v demisi, pane ministře v demisi, mohu použít jednotné číslo, máme jednu ministryni a jednoho ministra přítomného.

Začnu tím, co řekla paní poslankyně Válková, a já s ní vlastně souhlasím. No to zde nebyla obstrukce, určitě ne kreativní a nějaká účinná, já to považuji pouze za změnu času zahájení schůze. No, mohli jste nám říci, že ta schůze začne v deset. A my bychom se tomu přizpůsobili. Nevadí, my jsme pružní a kreativní, takže to, co by proběhlo od devíti, teď probíhá od deseti. To se skutečně nedá používat (?) (považovat) ani za kreativní, ani za účinnou obstrukci. Navíc chci říci, že jednací řád nabízí různé možnosti politické taktiky, nejen pro opozici, ale i pro vládní většinu a já to plně respektuji. Také podle toho, zda jsme součástí většiny nebo menšiny, různé části jednacího řádu využíváme k tomu, abychom prosazovali své politické cíle. Považuji to za legitimní. Jenom až zas budete tady plakat, jaké opozice dělá obstrukce, tak zkuste k tomu přistupovat stejně jako já, že právo na to má kterýkoliv klub. A samozřejmě vytahování karet je logické, že používá většina proti menšině, bez ohledu na to, kdo tvoří tu většinu nebo menšinu. Protože menšina vytáhne karty, tak většina nemá žádný opoziční hlas a lépe se jí jedná či naopak.

A chci připomenout těm, kterým připadaly obstrukce v minulém období jako nějaké mimořádné a zdlouhavé. Mám pocit, že v roce 2011, jsme šest dnů a šest nocí - vždycky 60 minut byla pauza ten den - takže 23 hodin denně jsme udržovali 67 poslanců minimálně přítomných ve dvě, ve tři, ve čtyři, v pět ráno, v šest ráno, v sedm ráno. Protože co deset minut navrhovali sociální demokraté nějaké hlasování a k tomu, abychom mohli hlasovat, jsme museli mít přítomno 67 poslanců.

Tehdy jsem parlamentní praxi obohatil kreativním výkladem jednacího řádu, který tady mezitím zlidověl, že když někdo navrhne přerušení bodu na tři roky nebo na tři měsíce, tak vystoupí protistrana a navrhne přerušení na tři minuty, pět minut, šest minut. Pro ty, kteří to nechápou, pak je jedno, jak to hlasování dopadne. Než se odbude to prvé, po těch třech, pěti minutách, doběhnou poslanci, kteří tvoří tu většinu a pak už odmítnou to hlasování, které by reálně odsunulo ten bod o týdny, měsíce či roky.

Nicméně tím, že to nebylo kreativní ani účinné, ale hloupé, tak jsem se podíval do stenozáznamu, což je tedy hrozná věc pro nás pro všechny, všechno, co řekneme tady od mikrofonu, může být jednou použito proti nám, a já si dovolím vám odcitovat ze stenozáznamu odstavce z 22. listopadu 2017, když jsme měli ustavující schůzi a měli jsme druhý důležitý bod, prvním byl slib poslanců, abychom mohli vykonávat svůj mandát, a to byla volba předsedy Poslanecké sněmovny. A tehdejší kandidát, náš dnešní předseda Radek Vondráček, řekl mimo jiné toto /nebudu číst celé jeho vystoupení/: