Já bych chtěl požádat pana ministra, aby mě správně pochopil. Já nechci cvičit ministra vnitra, opravdu ne, to jsme se nepochopili. Ty odpovědi a otázky nejsou proto nás, ale pro veřejnost. Pane ministře, popravdě řečeno, já sice v Praze nežiji, ale kde jsou v Praze okresy? Nebo v Praze neplatí přesun...(nesroz.) okresu? Tak se zeptejte Pražanů, já se ptám svých kolegů z Prahy. Občané tomu nerozumějí. Jsou to městské části? Nebo nejsou? Ale nikdo to neřekl. Vy říkáte nejsou. Takže Praha je okres. Přitom je Praha kraj. A současně je to statutární město. A teď bychom mohli pokračovat. A ty odpovědi nejsou pro nás a nejsou proto, abychom ukazovali, že vás tady cvičíme. To jsme se nepochopili. To fakt ne. Ale mohli jsme to tady mít a mohli jsme to tady veřejnosti... (nesroz.) Já tedy obdivuji tu bohorovnost členů vlády, všechno je jasné. Třeba ty závodní jídelny, že! Včera vláda - ne, pane poslanče, já vím, že jste slepý příznivec vlády. Ale jak se má fungovat v tom státě...

když vláda - já jsem nikoho neoslovil, takže nemusím vaším prostřednictvím. To by mohlo některým vadit, souhlasím, omlouvám se.

Jak má ta veřejnost věřit vládě, která vždycky zasedne v noci - např. v pondělí lidé, kteří jeli do práce do jiného okresu, už měli mít potvrzení a vy jste rozhodli v pátek v noci. Ano, mnozí zaměstnavatelé to o víkendu zařídili, napsali maily, podepsali to, rozeslali to. Ale vy jste v pohodě. Včera jste zavřeli jídelny, dneska jste je otevřeli. A tak je to pořád. A vždycky když se na něco zeptáme, tak tady poslanci ANO, těm je všechno jasné, ti věděli, že dneska jíst mohou, i když ráno ještě nemohli, a třeba zítra zas nemohou, ale oni to už ví dopředu a nic nechtějí vědět. Ale já říkám - ty odpovědi nejsou pro vás, milé kolegyně a milí kolegové, ani pro nás z opozičních lavic, ty jsou pro veřejnost. A ten zmatek maří dosažení toho společného cíle. A já souhlasím, že ten cíl je společný. Ale nemůže to být tak...

Pak vicepremiér už má takové - asi to pochytil od svého premiéra - nerad mluvím z interních jednání, ale je těžká situace ve státě, premiér svolá jednání, každý soudný očekává, že premiér přijde a řekne - navrhuji tohle, tohle, tohle, tohle, co vy na to. Ale v České republice to tak nefunguje. Ti, kteří mají ministerstva a tisíce lidí za sebou, aparáty... My jsme byli na jednání a premiér řekne: co navrhujete? - No není to blázinec? Je to blázinec. A tohle všechno snižuje důvěru veřejnosti. A pak musíme mít 30 tisíc mužů a žen v ulicích, aby to dodržovali. Pan ministr to řekl naprosto přesně - já jsem o to prosil, on to vyslyšel - drtivá většina společnosti to rok a den dodržuje, tak už nechme těch řečí o těch nezodpovědných občanech. Ale musí vědět, že to má nějaký smysl.

Teď jste na tři týdny zavřeli republiku. A legitimní dotaz těch lidí je, co bude 22. den? Když se podíváme do Británie, výborně jsme tu kampaň zvládli, tak se podívejte, co Boris Johnson oznamoval, s jakým předstihem co se stane po tom zavření který den, který týden. Máme to všichni k dispozici, vy i my. Jenže u nás se neděje nic. Vůbec nevíme - a ti lidi potřebují vědět, že když budou teď tři týdny poctiví, všechno dodržovat, že pak se něco stane. A vláda to asi neví a tím pádem ani veřejnost a když chceme, abyste tu naději té veřejnosti dali, tak jsme ještě peskováni, že tady chceme někoho cvičit. Nikoho cvičit tady nechceme.