Děkuji za slovo. Já myslím, že v té debatě můžeme navázat na debatu, kdy jsme se bavili o nominačním zákoně. Já jsem vystupoval s tím, že je potřeba mít něco, čemu se říká vlastnická politika státu. A z vystoupení pana premiéra jsem usoudil, že v případě ČEZu jediný krok, který může většinový, majoritní akcionář udělat, je, že zvolí dozorčí radu a pak už nic. Pak už nic neví, na nic se nemůže zeptat, všechno jde tak nějak samovolně a jsme úplně bezmocní.

Rozumím tomu, že informace z ČEZu nebo vliv na to, co má ČEZ dělat, nebo ne, nemá opozice. To je logické, jsme zákonodárná moc. Ale logicky to musí mít vláda, vládní strany a moc exekutivní neboli výkonná. To mi přijde naprosto normální. A přece je normální, abychom i my třeba ve Sněmovně věděli, co akcionář, v tomto případě většinový, prosazuje v této společnosti, jaké cíle má v té společnosti, jaké úkoly dal například členům dozorčí rady. A bavili jsme se v tom nominačním zákoně - prostě úkolem těch, které tam pošle stát, je realizovat politiku státu. Je to jako v každé privátní firmě, kdy vlastník rozhoduje, co ta firma má dělat. Tady bych se nedíval a neposuzoval bych to podle rozdílu vlastnictví. To samé musí dělat stát.

Paní ministryně řekla, že nemá deset lidí na to, podle mě to bylo jenom jako příklad, aby se věnovali ČEZu. Ale to je škoda! Já nevím, kolik je ten správný počet, ale vím, že jsme přijali 600 úředníků kvůli kontrole EET. Podívejme se na výnos z jejich činnosti v absolutních částkách a podívejme se na například hospodářské výsledky ČEZu, které jsou někdy i v desítkách miliard. A to těch 600 úředníků, kteří kontrolují EET, určitě nepřinesou desítky miliard do státního rozpočtu. Takže myslím, paní ministryně, kdybyste posílila na svém úřadu, nejenom u ČEZu, lidi, kteří se tomu budou věnovat, tak je to krok, který opozice ocení a nebude kritizovat jako zbytečné úředníky, na rozdíl od těch 600 kontrolorů k EET, kde se prostě neshodujeme a máme jiný názor. Ale v tom, aby stát ve svých firmách prosazoval svou politiku a měl k tomu i kvalifikované úředníky, v tom se určitě shodneme. A já plně respektuji, že vlastnickou politiku určuje vláda a ne Sněmovna. To je správně. A je jedno, jestli jsem v opozici, nebo v koalici. Ten princip musí být pořád stejný.

Jsme v roce 2019, tak je podle mě logický dotaz, pro rok 2019, 2020, 2021 jsou jaké úkoly od státu pro ČEZ? Co tam sleduje stát? Čeho chce docílit za ty tři roky, když se budeme bavit o tomto volebním období? Jsou to měřitelné úkoly, měřitelná zadání, která se pravidelně vyhodnocují, a podle toho se hodnotí jak fungování dozorčí rady, představenstva či managementu, nebo ne. To je přece normální postoj vlastníka. Pokud se tím dnes a denně on nezabývá fyzicky, což je samozřejmě také možný model, v tomto případě to prostě možné není, tomu všemu rozumíme, jaké jsou ty měřitelné úkoly, pokud existují, kdo je kontroluje? Podle mě nemůžeme tu debatu o řízení ČEZu zúžit na jednu otázku, resp. na dvě otázky: Jak se politicky rozdělí pozice v dozorčí radě mezi koaliční strany? To je první otázka, která se velmi často řeší za každé vlády. Podotýkám za každé vlády, abych nebyl hned chycen za slovo, že jste to dělali také tak. Říkám za každé vlády. A druhá otázka, která se řeší za každé vlády, je výše dividendy a příjem do státního rozpočtu. Ne, že by ty dvě otázky, tyto dva okruhy nebyly důležité, jsou bezesporu důležité, ale nemohou být jediné. A já mám pocit, že jsou jediné, a pan premiér ve svém vystoupení, když to shrnu, tak nám řekl: Já to dlouhodobě kritizuji. Opravdu. Byl jsem jeden z prvních. Já myslím, že to odpovídá realitě, že to není nic vymyšleného, a současně řekl, ale já s tím nemůžu nic dělat. A té druhé větě se mi nechce věřit. Přece nemůže stát rezignovat na výkon vlastnických práv s tím, že zvolí členy dozorčí rady a pak už nic. A o tom se bavme! Ne o konkrétních věcech toho řízení, o kterých mluvil pan předseda Michálek. To myslím, že není naší ambicí z opozice, abychom říkali, co mají dělat a jakou mají mít strukturu firmy a kolik mají mít zaměstnanců na tom úseku, na tom úseku apod. Ale ty základní strategické cíle, co stát chce, by měly být definovány. Klidně mohou být veřejné, na tom není nic tajného ve smyslu, jestli chceme maximalizovat zisk, kumulovat peníze na budoucí investice, případně jakou částku chceme investovat z pohledu většinového akcionáře. To je přece legitimní a pak se to dá s odstupem jednoho, dvou, tří let říkat: ano, plní ČEZ úkoly, které dala vláda, nebo neplní? Když je plní, v pořádku. Odměňme ty, kteří je plní. Když je neplní, tak je vyměňme. To je přece standardní vlastnická politika a měla by platit i u ČEZu, i u všech ostatních podniků, kde je státní účast, stejně tak jak to platí v privátní sféře. Takže podle mě se nemůžeme spokojit s odpovědí typu: to všechno dozorčí rada, my nic, my jsme jenom vláda!