Mám prosbu na kolegy a kolegyně, kteří buď už vystoupili, nebo ještě budou vystupovat, ale myslím, že se shodneme, že věc národní bezpečnosti by neměla být věcí vládně opozičního souboje. Možná se některé návrhy někomu nelíbí, to plně respektuji, ale určitě to není tak, že by někdo chtěl zkoušet vládu. Myslím si, že v oblasti národní bezpečnosti bychom měli, pokud možno, najít co největší politickou shodu, protože to je věc, která přesahuje volební období a přesahuje ten standardní souboj koalice versus opozice.

Já jsem byl účasten ještě v minulém volebním období debatě o zákoně o kybernetické bezpečnosti, o tom, jak tomu bránit a podobně. A debata byla opravdu tristní. Tristní. A moc jsme se nepohnuli. Takže bych chtěl zaprvé vyzvat všechny, abychom odhodili v otázce národní bezpečnosti stranická trika, abychom se snažili najít. A jenom procedurálně chci připomenout, pokud někdo bude vymýšlet jinou konstrukci než vyšetřovací komisi, tak to v tomto bodě prostě hlasovat nejde - ani dnes, ani v lednu, ani v únoru, ani nikdy jindy. Já ten nápad nezpochybňuji. Jenom chci procedurálně upozornit, že by se to muselo jmenovat jinak, muselo by to být v jiném bodě a podobně.

A problém, který existuje v oblasti tajných služeb, myslím, že ho můžeme pojmenovat přímo na mikrofon zcela veřejně. Pan poslanec Vondrák říkal, že všichni věříme našim tajným službám. To prostě není pravda. Bohužel. Prezident republiky tajným službám nevěří. Nebo některým z nich. A to prostě problém je. Já vím, že to nevyřešíme my tady. Ale neříkejme si, že všichni čelní představitelé státu věří svým tajným službám. To bohužel není pravda. Já to nechci používat v politickém zápase. Ale je to fakt. A mimochodem je to taky jeden z důvodů, proč se tím máme zabývat na Poslanecké sněmovně. Kdyby platilo, že všichni ústavní činitelé takhle postupují, což je správný přístup - věřit svým tajným službám, tak by ta debata byla mnohem jednodušší.