Děkuji, hezký dobrý den, pane předsedo, kolegyně, kolegové. Musím na úvod říci, že samozřejmě jsem byl taky kontaktován lidmi, kteří se zbraněmi nějakým způsobem nakládají, zejména myslivci, a překvapilo mě, jak docela jednostranně jsou informováni, oni žijí jaksi s informací, že když tento krok neuděláme, že oni přijdou o zbraně a že nebudou moct svůj koníček, který mají tak rádi, vykonávat.

Řeknu, že bych byl velmi silně agresivní, kdybych zjistil, že někdo těm myslivcům chce to právo vzít, i když si myslím, že je pravda, včera to tady zaznívalo, že např. vysoká zvěř, spárkatá zvěř potřebuje regulaci a další a další, ne vždy všude ti myslivci možná jaksi berou v potaz zájmy lesa, lesáků a zemědělců, ale to je věc, o které musíme jednat, hledat tu rovnováhu, to s tím vůbec nesouvisí. Říkám znovu, já bych žádnému občanskému sdružení, o to víc myslivcům, nepodporoval sebrat jejich práva, to, co mají rádi, nakonec si myslím, že myslivost je přínosná pro celou společnost. To chci říct hned na úvod.

Samozřejmě jsem přemýšlel, jestli bych neměl u tohoto bodu mlčet. Ale já vám řeknu, že mi to vědomí, nebo lépe řečeno svědomí, nedovoluje, prostě jsem takový člověk, když mě něco hryže, když mi něco nesedí, tak to řeknu, byť mně to kolikrát asi v životě zkomplikovalo situaci, ale na druhou stranu, aspoň klidně spím.

Tady několikrát zaznělo, opakuje se to stále, že je potřeba posílit symbolicky nebo povýšit symbolické právo na obranu. Víte, když budeme hovořit o tom symbolickém, tak si musíme klást otázku, já si ji kladu, co tím chci společnosti sdělit.

Není mi to známo, protože prováděcí zákon, který by mohl ta práva omezit nebo zkomplikovat přístup k držení zbraní a použití zbraně a další, to přece se vůbec nenavrhuje upravit. Kdyby to někdo navrhoval v tom prováděcím zákoně, nějak zregulovat a další, tak znova říkám, já bych to nepodpořil. Ale tohle je nějaké symbolické sdělení, také proč to ti lidé dělají, asi ta situace v té společnosti to vyžaduje. Víte, našlo by se mnoho práv, já tady ten výčet nechci dělat, které by bylo možné, řada subjektů, řada občanů by si to přála možná, abychom do Listiny základních práv a svobod, do ústavní listiny, doplnili ta práva, která by byla garantována, třeba lidé, kteří mají handicap a další věci, by si to možná zasloužili, ale ta koncepce je tady nějak postavena, myslím si, že je postavena dobře, protože celé to období od přijetí české ústavy a listiny ukázalo, že to bylo těmi navrhovateli a tvůrci připraveno dobře, že se ty změny nemusí dělat, nebo že se dělají ve velmi malém rozsahu, což je pro ústavní právo, myslím si, velmi dobře.

V době, kdy narůstá ve společnosti, nejenom v české, ale dá se říct celosvětově, evropsky bohužel taky, něco, co bych nazval, že je to nesnášenlivost, nechci používat silnější výrazy, přibývá názorových střetů, hovoříme o tom, že společnost je rozdělena mnoha otázkami, vč. těch politických, si myslím, že takovéto symbolické sdělení není vůbec vhodné. Není vůbec vhodné! Měli bychom si uvědomovat důsledky našeho konání. To není jenom o tom, jestli vyhovím těm kamarádům, známým, o kterých jsem hovořil, kteří za námi chodí, je to o té zodpovědnosti, kterou máme. Cítím ji v tom, že to vhodné není.

Máme zodpovědnost ke společnosti, zákonodárci mají nejvyšší zodpovědnost ke společnosti, kam se ubírá, je to silnější než to, jestli nějaký kamarád, kamarádka se na mě nějaký čas budou zlobit. Myslím si, a zopakuji, že ta argumentace, která se mezi držitele zbraní a zejména mezi myslivce dostala, že nám omezí naše práva, seberou nám zbraně, je hluboce neseriózní. Každá argumentace, která je neseriózní, vyprovokuje, že se chovám opačně. Samozřejmě si dávám pozor, abych to nepřehnal, protože ten zákon se projednává dlouho, tak už mě to do značné míry přešlo, ale chci říci, že by se to takto... Ti myslivci jsou často starší lidé, nemělo by se takhle neseriózně jim podsouvat, až tady bude návrh, který by je měl omezit, tak to udělejme, tak potom tedy je sešikujme, ať se brání, my jim pomozme, ale ten návrh tu není a já věřím, že nebude. Já si nedovedu představit, že v západoevropských zemích, kde je myslivost taky silně rozšířena, včetně alpských zemí, Maďarska a další, to nikdo by nechtěl, nebo většina by to nechtěla, nepřipustila.

Takže to jsou některé moje argumenty, řeknu upřímně, jsou založené hodně na pocitových věcech, na takovém tom, až si říkám, k čemu to bude směřovat. A to ani nechci mluvit o tom, že bych strašně moc si nepřál, abychom směřovali k nějaké takové společnosti jako... Vím, že někteří lidé, kteří ke zbraním mají hodně sympatií, třeba spatřují, že takovým dobrým vzorem jsou USA. Myslím si nebo zastávám názor, že vůbec ne. Že ta společnost možná pod rouškou, obalem, že je to nějaká společnost, která je homogenní nebo něco, že to vůbec není pravda. Bohužel i teď poslední doba to ukazuje. Nepřeji si, aby to pokračovalo, naopak si myslím, že potřebujeme, aby USA byly silnou zemí, aby nemusely řešit jenom vlastní problémy a mohly také nadále mít nějakou svoji přítomnost v Evropě a další a další. Nechci to tady rozvíjet, ale myslím si, že po této stránce těch řešení, silových řešení a podobně, určitě v tom nejsou pro nás vzorem, že bychom si ty hodnoty, které tady máme, humanity, demokracie v evropském pojetí, neměli zaplavovat nějakými rádoby demokratickými vymoženostmi, které já osobně za demokratické vymoženosti nepovažuji.

Z mého vystoupení je zřejmé, že návrh nepodpořím, nebudu stát na barikádách a brojit proti tomu, ale dělám to z důvodu, že moje přesvědčení, moje svědomí mi říká, že to není dobrý krok. Děkuji.