Hudební televizní soutěž  Eurovision Song Contest vyhrál, vyhrála…no vlastně vyhrálo TO. Ano, vyhrálo, protože podle poroty bylo vítězem něco, co bylo oblečeno v dámských šatech, s dlouhými vlasy a plnovousem! Za touto fasádou se skrývá rakouský homosexuální transvestita Thomas Neuwirth, uměleckým jménem Conchita, který demonstroval před celou Evropou svojí nemoc.

Opět se zde ukázalo, že někteří lidé podobného zaměření mají potřebu svojí sexuální jinakost ukazovat do světa s výkřiky o potlačování jejich práv a nabádají další jedince, aby se takto chovali. Však podobné výjevy vidíme na každoroční pražské nechutnosti s názvem Prague Pride Parade. Písničkové soutěže by měly být o zpěvu a ne o interpretově sexuálním zaměření. Pokud v mezinárodní soutěži vystoupí někdo takový, jako TO z Rakouska, tak je předem „odsouzen k úspěchu“. Běda kdyby nebyl vítězem, tak by interpret a spolu s ním různá občanská sdružení spustila povyk o diskriminaci a homofobii. Nakonec by soutěž byla anulována, vítězem by bylo prohlášeno TO a ještě by se trvalo na opakování vítězného ceremoniálu.

Letošní ročník soutěže byl i zpolitizován jinak. Vždy, když vystoupilo ruské dívčí sourozenecké duo, tak obecenstvo začalo hlasitě vyjadřovat nelibost. V přímém přenosu diváci sledovali, jak jednotlivě hlasují národní poroty, a tak když Řekové dali Ruskám deset bodů, tak je obecenstvo okamžitě vypískalo. Ukrajinští zástupci se naproti tomu těšili podpoře publika.

Při této příležitosti jsem si vzpomněl na Rusko, kde platí zákony proti propagaci netradičního sexuálního chování v médiích a na internetu ohrožujícího mravní vývoj dětí a mládeže. Zákon zakazuje v médiích propagovat netradiční sexuální chování, tedy takové, které má škodlivý vliv na mládež a rodinu. Na současnou Evropu přesně platí moudrá slova ruského prezidenta Putina: „Vidíme, jak většina euroatlantických zemí fakticky jde cestou odmítání svých kořenů, včetně křesťanských hodnot, které tvoří základ západní civilizace. Popírají se morální zásady a jakákoli tradiční identita: národní, kulturní, náboženská, nebo dokonce pohlavní. (…) Výstřelky politické korektnosti jdou tak daleko, že už se vážně mluví o registraci stran, jejichž cílem je podpora pedofilie. Lidé v mnoha evropských zemích se bojí nebo stydí mluvit o své náboženské příslušnosti. Ruší se a přejmenovávají svátky, aby stydlivě schovali podstatu těchto svátků – jejich morální základ. A tento model se agresivně snaží vnutit celému světu. Jsem přesvědčen, že to je přímá cesta k degradaci a primitivismu, k hluboké demografické a morální krizi.“

Zmíněná soutěž ukázala, kam směřuje Evropa, kolébka civilizace, pod vedením sociálních inženýrů z bruselské centrály. Směřuje k tomu, že tradiční hodnoty budou rozmetány a do popředí se budou stavět všelijaké úchylky, nemravnosti, jako znak naší vyspělosti a tolerance. Tímto jedem se snaží infikovat především mladou generaci, aby s jointem v koutku úst přijali vizi sjednocené, odnárodněné Evropy, kde se každá úchylka a nechutnost nadřazuje nad životem občana, žijícího v normální rodině, vychovávající děti a který nezapomíná na vlastní národ a stát. I přesto, že se propaguje jakákoliv tolerance ke všemu, tak když připomínáme nutnost zachovat a dále budovat Evropu na křesťanských základech, jsme terčem mediální perzekuce a jsme cejchováni rozličnými Kainovými znameními.

Proto se vás ptám: Chcete takovouto Evropu, kde za vzor je předkládána žena s vousy anebo muž v dámských šatech? Chcete, aby Evropu ovládly síly propagující za pomoci národních zrádců každou úchylnost a jinakost ve jménu pokroku a budoucnosti? Chcete, aby zde rostly mešity a televize vám ukazovala „conchity“? Nechcete? Tak volte Dělnickou stranu sociální spravedlnosti. Stranu národa a práva.

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS