Zkouším si představit, jak by na tom dnes byli vládou zdecimovaní živnostníci a firmy, kdyby je vláda nechala na pokoji a kdyby se místo na jejich buzeraci, včetně té policejní, zaměřila na opatření, jež nepůsobí nevratné ekonomické škody. Oni totiž ani ti hospodští nejsou blázni a nechtějí nakazit sebe, své zaměstnance ani své hosty. To samé platí o kadeřnicích, trenérech či vlekařích.

Zkouším si představit, jak by to bylo s imunitou společnosti, kdyby se vláda zaměřila na podporu zdravého způsobu života a namísto zákazu vycházení akceptovala přirozené lidské sportovní a turistické aktivity, zvláště pak ty na čerstvém vzduchu.

Zkouším si představit, jaké by to bylo, kdyby vláda naslouchala celému názorovému spektru povolaných odborníků a neupřednostňovala pouze ty, kteří ji v jejích krocích podporují. To samé platí také o médiích hlavního proudu a na prvním místě o České televizi.

Zkouším si představit, jaké by to bylo, kdyby vláda celý boj proti koronaviru nepojala jako velké propagandistické předvolební představení a od prvopočátku a bez jakýchkoli postranních úmyslů povolala ke spolupráci všechny parlamentní strany. To vše pod heslem „když do lodi teče, k pumpám musí všichni“.

Zkouším si představit, jaké by to bylo, kdyby na nekonečných tiskových konferencích neexhibovali vládní potentáti a namísto nich stručně pohovořili pouze ti, co mají opravdu co říct.

Zkouším si představit, jaké by to bylo, kdyby se vláda zaměřila především na nemocné, zatímco zdravé by nechala na pokoji. Oni totiž lidé ve své většině nejsou debilové a vědí, že o své zdraví se nakonec vždycky nejlépe postarají sami. A ze všech nejmíň věří těm, kteří si z „pandemie“ udělali skvělý výnosný kšeft. A že jich pár takových i ve vládě a jejím nejbližším okolí sedí.

Suma sumárum. Zkouším si představit, jak by to v České republice vypadalo, kdyby po roce boje s covidem měla vláda aspoň nějaké výsledky, a ne že poté, co zaťala bilionovou sekeru a zdecimovala několik ekonomických odvětví, nařídí místo jedné roušky nosit dvě.

Jo, a abych nezapomněl. V souvislosti s Klausovým onemocnění. Zkouším si také představit, jaké by to bylo, kdyby na postu ministra vnitra ve vládě nesedělo primitivní hovado, které si nevidí do úst.

---------------------

A propos, když může Marian, tak já taky. TADY je ještě hudební bonus. Jako vzpomínka na normální časy. A ještě lépe, jako vzpomínka na budoucnost.

(převzato z Profilu)