Zkouším si představit, jak by asi jmenovací/nejmenovací komedie, kterou právě prožíváme, probíhala, kdyby aktéři byli rozestavěni v opačném gardu. Schválně si to zkuste představit spolu se mnou.

Na Hradě sedí prezident Drahoš, leč volby vyhrálo ANO a spolu s SPD má ve sněmovně pohodlnou většinu 108 hlasů. Designovaný premiér Babiš do své vlády jako ministra zahraničí navrhuje Okamuru. Prezident Drahoš nesouhlasí a prohlašuje, že Okamuru ministrem nejmenuje.

Už vidím to hejno slovutných ústavních právníků, kteří nyní tvrdí, že prezident jmenovat musí, jak by se pro změnu předháněli v argumentaci, že prezident není žádný automat a že z ducha Ústavy jasně plyne, že prezident slouží jako jakási pojistka proti možným excesům, pročež je i na jeho uvážení, zdali navrženého ministra skutečně jmenuje.

Nevím jak vy, ale já si to teda představuju naprosto živě.