Tak si to shrňme. Tu zprávu vykřičeli do světa dva politici, kterým nevěřím ani nos mezi očima, přičemž nedůvěryhodný předseda vlády se odvolával na ještě více nedůvěryhodného dvojministra vnitra a zahraničí. Nyní se paradoxně právě na ně jako na slovo Boží odvolávají dokonce i všichni ti, kteří na nich za všech jiných okolností nenechají nit suchou.

Kanály, kterými byla zpráva vypuštěna jsou nedůvěryhodná Bruselská televize, která si z neznámých důvodů stále ještě říká Česká, a naprosto, ba přímo absolutně nedůvěryhodný týdeník Respekt, tiskový orgán všech jiných jen ne českých zájmů. A od té doby se jak apoštolové na orloji na obrazovce střídají osoby, o které bych si pro jejich nedůvěryhodnost ani kolo neopřel. Všichni dotyční zřejmě žijí v představě, že co občan to debil.

Jenže občan, a zvláště pak ten, který podstatnou část svého života prožil v totalitním systému, má jistou životní zkušenost. Viděl filmy Vrtěti psem či Kozoroh 1, četl Forsythovy špionážní romány nebo Grishamovo Bratrstvo, pamatuje si, kolik operací pod falešnou vlajkou, které stály na počátku řady ozbrojených konfliktů a válek, už ve svém životě zažil, a hlavně, jak zcela správně upozorňuje Vadim Petrov, proškolený v britské zpravodajské službě MI5, zná dvě zásady, konkrétně „follow the money“ a „cui bono“, tedy, „když nevíš, sleduj stopu peněz“ a „komu ku prospěchu“, jež obvykle naznačují, o co ve skutečnosti jde.

A Petrov ještě dodává: „Než se hloupě mýlit, radši žádný názor nemám. Jsem apriori podezřívavý, když mě kdokoliv silně ovlivňuje v tom, co si mám myslet.“ Já to jen podepisuji.