Cílem tohoto článku není hodnotit život a dílo císaře Josefa II. a jeho matky Marie Terezie, ale podívat se na některá jejich opatření, kterými se snažili posílit roli státu, aby byl konkurenceschopný a mohl vykročit do nové moderní Evropy, která již stála za dveřmi. Císař si velmi uvědomoval, že zavedené zvyklosti římskokatolické círve stát brzdí v rozvoji, proto zrušil kontemplativní církevní řády a vydal toleranční patent. Zakázal církvi odesílat peníze ze země. Měl jeden hlavní cíl - ekonomický rozvoj habsburské monarchie.

To je postoj, o kterém by měla současná vláda přemýšlet a nejlépe si jej osvojit. Pokud hlasatelé jakési liberální demokracie a tržního hospodářství myslí, že je normální, správné a prospěšné, když odtékají do zahraničí dividendy a jiné renty z vlastněných podniků či za poskytované služby, tak by se měli zamyslet nad tím, jak dlouho to může trvat, než dojde k bankrotu státu. Chápu, že zamyšlení nad takovými myšlenkami nevede k radostným závěrům, ale vládní činitelé by to činit měli.

Může tento stát vygenerovat tolik prostředků, aby odtékaly stovky miliard do zahraničí v rámci dividend a dalších 40 miliard korun na podporu solárních baronů, které pravděpodobně také skončí v zahraničí? Když k tomu přičteme 45 miliard za obsluhu státního dluhu, tak z ČR může odtékat do zahraničí 400 miliard korun každý rok. Při takových částkách jsou náhrady v rámci církevních restitucí drobné, přestože celková částka rovněž není zrovna nepatrná. Množství peněz, které odtéká z republiky, je dlouhodobě neudržitelné. Na vlastní kůži to poznáme, až přijde hospodářská krize, která je za dveřmi. Je to výzva, která bude brzy na pořadu dne.

Josef II. a Marie Terezie věděli, že je třeba monarchii modernizovat a zamezit odtékání peněz-kapitálu do zahraničí, ví to i naše vláda? Kam asi odteče 55 miliard po prodeji Škody Transportation. Do Švýcarska to asi nebude, tam již ukázali, že korupčníky a zloděje nechtějí. Možná se české peníze budou ohřívat v Šanghaji, možná na Kajmanech.

(převzato z Profilu)