Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, dovolte, abych řekl věc, kterou myslím vnímám jako principiální. My tady zase řešíme něco, co vlastně řešíme špatně. Hovoříme o tom, co se nedělá nebo co se neudělalo. Nehovoříme o tom, že ten plán, jak se má zacházet, když vznikne nějaké lokální ložisko, měl být hotov dopředu. My jsme o tom mluvili, že musí být naprosto jasné kroky, které se mají dělat. A já dneska vidím, že ty kroky tedy řešíme až v okamžiku, kdy to vzniklo. To si myslím, že je zásadní chyba vlády a zásadní chyba ministerstva, že v této fázi tady není někdo, kdo by nám říkal, dělají se ty a ty kroky podle plánu, který je, mají takový a takový časový faktor a jejich výstupy jsou jasné.

Také nám nikdo neříká, jaké testy se používají, což je velmi zásadní věc, protože se dozvídáme, že máme řadu pacientů, kteří jsou primárně negativní a pak jsou pozitivní. Jistě, mohli se nakazit mezitím. Není to chyba v používání typu testů? To je otevřená otázka.

Samozřejmě, že mě zajímá ta zásadní věc, že pořád je ta situace vlastně relativně lehká. Ti pacienti mají lehký průběh. To ale nemusí vydržet dlouho, to se může změnit. Nikdo to neví, pane kolego. Nikdo to neví a chřipka to dělá. To, co je zásadní, že tu informaci o tom, jestli je někdo pozitivní, nebo negativní, dostávají všichni pozdě. Jak funguje chytrá karanténa, když se vlastně výsledek toho testování dozvíte za pět dnů, za sedm dnů, za deset dnů. K čemu to je? To je nenachystané. To je nenachystané, protože ta odpověď na to musí být relativně velmi rychle, ale musí být taková, že se na ni můžeme spoléhat, (Mpř. Filip: Pane poslanče, také vám skončil čas k faktické poznámce.) to znamená, že je použit dobrý test.