Děkuji za slovo, pane předsedající. Hezký dobrý den vám všem. Vracíme se k návrhu zákona o veřejném zdravotním pojištění s určitým odstupem, čili jsme ve fázi, kdy tak dvě třetiny si nepamatují, co se tady říkalo minule, a ta zbývající třetina si tím není jista, co slyšela minule. Z toho důvodu myslím, že je potřeba některé věci skutečně znovu otevřít a zopakovat. Zákon o veřejném zdravotním pojištění, vlastně v této variantě zákon o regulačních poplatcích, prošel určitou novelizací, tady jsme o tom hlasovali a dokončení tohoto zákona teoreticky má vláda připraveno na dobu nejbližší, poslední datum byl červen 2014, takže to už je doba, která nějak uplynula. A já bych chtěl jenom připomenout jednu zásadní věc. My jsme tady zrušili regulační poplatky s tím, že to nejsou poplatky regulační, že neplní svůj smysl a byla to prohlášení pana ministra o tom, že ty údaje zná a má, a my dneska víme, že to nebyla pravda. Po zrušení části regulačních poplatků se nemocnice 1. lednem naplnily tak, že znovu není možné umístit všechny lidi, hlavně v léčebnách dlouhodobě nemocných, protože z nich nikdo neodchází, protože kam by chodili?

Rodiny je nechtějí a nic je to nestojí.

Okamžikem novelizace, nebo zrušení regulačních poplatků, které nejsou regulační, máme znovu naplněné ordinace, a ty ordinace fungují zase zcela jiným mechanismem. On ten regulační poplatek u těch specialistů vlastně dělal to, že pojišťovna například jednou ročně platila komplexní preventivní vyšetření. To samozřejmě smysl má v celé řadě oborů, ta preventivní vyšetření skutečně jsou schopna dosáhnout toho preventivního efektu, kterým je jediná věc - snížení úmrtnosti na tu diagnózu, která se preventivně vyšetřuje. A pochopitelně ti pacienti, když měli takovéto vyšetření hrazené, tak si samozřejmě hlídali to, aby tam nešli častěji, aby nemuseli platit ten poplatek, a na druhou stranu všichni lékaři se zajímali o to, aby si své pacienty uhlídali, aby je na to preventivní vyšetření dostali.
Ten dopad toho byl skutečně obrovský. V řadě těch ordinací ta preventivní vyšetření začala představovat skutečně zásadní součást té praxe těch ambulantních specialistů. Tak zásadní, že to představovalo tři čtvrtiny veškeré jejich činnosti, a dneska jsme znovu v situaci obrácené, že tři čtvrtiny jejich činnosti jsou vyšetření vlastně na přání pacientů, kdy to zdůvodnění toho vyšetření vlastně není žádné, v mnoha případech si pacient nebo pacientka přichází popovídat. Já to chápu, jsme země, kde si není s kým popovídat, nemáme tu mnoho věřících, kteří by si povídali se svým farářem, nemáme tu žádné instituce, které by se o to staraly, tak to dělají lékaři, ale dělají to bohužel z prostředků, které jsou určeny k léčbě těch pacientů.

Já bych se tomu nebránil, s pacienty je potřeba hovořit. Ale těch prostředků ve zdravotnictví je tak zoufale málo, že každý jejich úbytek prostě znamená naprosto fatální negativní dopad do kvality té poskytované péče.