Vážený pane prezidente,

dovoluji se na Vás jménem Svobodných obrátit ve věci trestního stíhání manželů Karolíny a Jarosława Kordysových. Manželé Kordysovi byli uznáni vinnými spácháním zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle ust. § 283 odst. 1, 3, písm. b), c) tr. zákoníku, kterého se měli dopustit podáváním nápoje ayahuasca obsahujícího DMT většímu množství účastníků ceremonií. Za toto jednání jim byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody v trvání 8 a půl a 5 a půl roku. Jarosław Kordys byl navíc zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Po odvolacím řízení u Olomouckého vrchního soudu byl manželům trest sjednocen na 8 let nepodmíněného trestu svobody. Tento trest považujeme za zcela nepřiměřený, zejména s ohledem na nulovou společenskou nebezpečnost jejich konání.

Vážený pane prezidente,

trestní zákoník je nejvíce formalizovanou formou vyjádření sociokulturních norem dané společnosti a jako takový by měl plnit ve vztahu ke společnosti také protektivní funkci, tedy jasně definovat, které konání a jednání je v dané společnosti nepřípustné a jak bude trestáno. Tak, jak se vyvíjí společnost, se však musí vyvíjet i její normativní rámec. Přesto, současná právní úprava nakládání s psychoaktivními látkami navzdory vší kritice stále vychází z desítky let zastaralé Jednotné úmluvy o omamných látkách z r. 1961 ve znění Protokolu z r. 1972, Úmluvy o psychotropních látkách z roku 1971 a Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z roku 1988. Ty jsou postaveny na dávno irelevantních myšlenkách a ideích, které měly svůj původ v primárně mocenských ambicích bývalých velmocí a ve svých počátcích byly inspirovány úzkoprsou až dehumanizující protestantskou morálkou potřeby silné společenské kontroly jedince. Následně byly ještě před rokem 1989 začleněny do našeho právního řádu a už v něm zůstaly. Taková kategorizace psychoaktivních látek bohužel zcela pomíjí jejich pozitivní potenciál, vnímá je jako apriori společensky škodlivé a staví na vynucené ochraně všech, včetně dospělých občanů.

Tím mimo jiné vytváří pomyslného nepřítele, proti kterému je potřeba bojovat a vést válku, známou jako válka proti drogám, kterou ovšem nemáme nejmenší šanci vyhrát, která všechny účastníky stála obrovské množství prostředků a která místo výsledků přinesla jen utrpení a ztráty. Takto definované normy, opět v souladu s myšlenkovým ghettem původních iniciátorů, nezohledňují legální psychoaktivní látky a jejich negativa a obsahují tak z věcného pohledu zcela jasný vnitřní rozpor, který nelze nazvat jinak než pokrytectví. Jsou královstvím rozděleným zevnitř, které svým poddaným autoritativně a pyšně určuje, které psychoaktivní látky užívat mohou a které ne.