Chápu, že nervozita vyplývající ze současné situace trvající od března 2020 cloumá „majestáty“ politiků. Záměrně nepíši ústavních činitelů, protože jejich chování a jednání nesvědčí o tom, že jim leží na srdci duch Ústavy ČR a dalších zákonů. A kdo ví, dle vyjadřování většiny z nich bych poznamenal, a kdo ví, zda je znají.

Vymysleli jakési 4 varianty možné účasti lidí pobývajících v době voleb v karanténě a nyní o nich „zasvěceně diskutují, přou se, snášejí své argumenty…“ Cíl je jasný, co nejlépe uspět u voleb, neztratit svůj vliv v krajských zastupitelstvech a senátu. Zejména účast v krajských zastupitelstvech je pro ně lukrativní. Nejenže je za mandát slušná finanční částka, ale na této úrovni se rozhoduje o rozpočtech v řádu miliard korun, a zanedbatelná není ani pravidelná měsíční odměna za výkon mandátu pro ty, co za příslušnou stranu uspějí. Navíc je větší šance si sáhnout i na evropské dotace, a jak to sahání vypadá, se dodnes z dob minulých ještě řeší u řady soudních stání – viz causa ROP Severozápad.

Ano, co nejlépe uspět u voleb. Vedle toho obavy, aby mezi těmi, kteří by se voleb z důvodu pobytu v karanténě neúčastnili, mohli být právě jejich příznivci. Kdyby se čísla nezvětšovala, což se ale mezi epidemiology nepředpokládá, spíše naopak, zvětšovat se zřejmě budou, současné zákony by porušeny nebyly. Všichni se mohou být do prsou, jak chtějí, a křičet do mediálního prostoru, jak jim leží na srdcích (o svých černých duších raději mlčí) možnost naplnění volebního práva pro občany v karanténě, leč i to současný zákon č.130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů zahrnuje.

Četli, „milí rádcové“, četli tento zákon? Zde se v §4, bodu (2) „Překážky výkonu volebního práva“, se pod písmenem c) uvádí „zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu“, taková legitimní překážka stanovuje?

Čili, o čem je to dohadování? Chápu, že možná je „upřímná“ snaha „našich“ politiků dát každému občanovi možnost naplnit volební právo i v době karantény, byť tato je zákonem stanovenou překážkou pro jeho naplnění. Ale počítejme a posuzujme – jaká je účast občanů ve volbách? Svědčí o jejich nezměrné touze jít si zvolit toho, komu věří, že se za ně a v jejich zájmu o řádnou správu věcí veřejných postará? Řekl bych, že nikoliv, protože značná část lidí s volebním právem je jednáním a chováním politiků zklamána, a to bez rozdílu barvy politického uskupení, znechucena a vrhána do lůna apatie a nezájmu o věci veřejné. Tato „taškařice“ kolem zajištění volebního práv pro všechny jakýmsi „čtyřbodovým elaborátem“ je jen „kalením vody“.