Po přečtení textu o tom, že "Poslanci Jurij Sinělščikov, Nikolaj Kolomejcev a Sergej Rešulskij navrhují, aby se přiznání výhod válečných veteránů týkalo lidí starších 67 let, kteří "projevili statečnost a pevnost při plnění vojenských povinností v podmínkách válečného stavu v ČSSR od srpna do listopadu 1968" (zdroj) považuji za žádoucí vyjádřit následující:

I když učtu vážnost mezinárodně politické situace konce let šedesátých 20. století související také s vnitřními pokusy změnit "totalitní" podmínky systému tzv. reálného socialismu v tehdejším Československu, nemohu souhlasit a nesouhlasím s pokusy pokračovat v jednostranných, mocensky a politicky účelových přístupech, které návrh trojice ruských poslanců nabízí. Jako důvody uvádím:

· rok 1968 symbolizuje v naší zemi zamýšlené i spontánní úsilí o změny systému, který z logiky svého fungování přinesl kromě proklamací o "lepším společenském uspořádání" také smrt řadě občanů Československa, omezoval osobní svobody lidí a nedokázal naplnit ze svého do té doby charakteru záměry o skutečně svobodně se rozvíjející, ekonomicky prosperující a sociálně odpovědné společnosti. Byl naprosto nekompromisní v potlačování jinakosti názorů a přístupů, včetně těch, které pocházely z řad odborné veřejnosti, členů tehdy vládnoucí KSČ;

· právě šedesátá léta 20. stol. přinesla určité uvolnění a otevřela ve společnosti veřejné diskuze na téma změn. Hlavní roli v úsilí o ně hrála právě KSČ, nemalá část jejích členů, včetně části jejího nejvyššího vedení, které tyto změny považovalo za potřebné;

· je více než žádoucí vidět toto období v kontextu subjektivních a objektivních podmínek čili také snah některých např. o pouhé vlastní mocenské zviditelnění, což ale nakonec ukázali právě ti, kteří se postarali o tzv. konsolidaci poměrů po roce 1968, mj. v duchu tzv. Poučení z krizového vývoje;

· je třeba, aby byly podobné pokusy o jednostrannou a tendenční interpretaci dějin odmítnuty a následovala výzva ke skutečně serióznímu přístupu k dějinám mezinárodním a domácím;

· již např. stanovisko nástupkyně KSČ, tedy KSČM k událostem z r. 1968, a to k 30. výročí událostí z r. 1998, se mj. uvádí: "Výrazná část členů KSČ s podporou většiny společnosti usilovala v předchozím období o překonání společenských nedostatků a chyb minulosti, o nastartování nového ekonomického rozvoje a širokou demokratizaci společnosti. Většina společnosti si přála lepší, efektivnější socialismus. Komunistická strana měla tehdy v ČSSR důvěru většiny občanů, danou především relativně nejstabilnější sociální i ekonomickou úrovní země ve srovnání s ostatními státy Varšavské smlouvy." (zdroj: http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=200802230).

· pokud by reakcí z této politické strany mělo být jen mlčení či tzv. krátká paměť, ukáže to opět, jak se historie (zatím) v hlavách některých stále více opakuje a že je na místě minimálně jako občané této země nemlčet k podobným snahám. Nestačí totiž říkat, že "jiní to dělají také";

· v neposlední řadě - role Rudé armády a jejích vojáků, později veteránů, kteří osvobodili Československo v roce 1945, si jistě zaslouží vážnost. Úloha těch, kteří v roce 1968 potlačili občanské úsilí "o překonání společenských nedostatků a chyb minulosti, o nastartování nového ekonomického rozvoje a širokou demokratizaci společnosti." snižuje význam těch prvních a ukazuje na opětovné zpochybňování role "lidového úsilí" změnit podmínky, které odporovaly základním lidským právům a svobodám;

· nemyslím si, že tento krok ruských poslanců je něčím ojedinělým, neobratným apod. Je spíše další ukázkou ignorance a velmocenské nabubřelosti zakrýt problémy, s nimiž se Rusko v nemalé míře jako velmoc potýká a snaží se získat respekt nikoliv přirozeností svého postavení a autoritou, ale neohrabaností, vměšováním se do citlivých věcí, v nichž jako tehdejší SSSR sehrálo negativní roli a dále odmítá větší podíl na jejich vyjasnění. Stejně jako se snaží vystupovat propagandisticky neméně trapnými přístupy, které samo vytýká ostatním.

Proto bychom vedle snah o ekonomická a ziskem podpořená partnerství měli věnovat pozornost myšlení, úsilí a většímu respektu k vlastní minulosti a hodnotám, kvůli kterým někteří obětovali osobní pohodlí, profesní a sociální zázemí, či dokonce životy.