Některé subjekty a někteří kandidáti se netajili tím, že tato horní část parlamentu by měla raději nebýt. Ano, možná, to mělo hlubší smysl do doby, než se celá procedura voleb do senátu spustila, a emoce jako vždy jsou hodnotově velmi proměnlivou devizou, s níž je přesto nutné počítat, nikoliv se však na ně spolehnout a už vůbec je uplatit. Ví se to? Pokaždé. Zejména, když kandidáti či kandidátky přijmou kandidaturu, často nevěda, proč tak vlastně činí a jejich dosavadní profese je přeci jen živí, často lépe. To snad proto, kdybychom chtěli více zkoumat páně Babišův vzlyk o tom, že „za hnutí ANO není horda politických papalášů, kteří ty fleky potřebují. Ostatní strany mají obrovskou databázi lidí, které potřebují uplacatýrovat, to my nemáme.“[1] O dva roky později, v r. 1998 se historie opakovala. Např. kandidující Jaroslav Doubrava, tehdy za KSČM, otevřel stavidla taktiky a pronesl na tiskové konferenci KSČM po prvním kole něco v tom smyslu, že v případě svého zvolení do senátu bude usilovat o jeho zrušení. Nevím, zda právě na tohle jednoznačně slyšeli voliči, kteří ho nakonec zvolili. Pravda, že v r. 2004 byla jeho senátní sláva za KSČM přerušena. A teprve až v r. 2010 byl „uplacatýrován“ – už jako Severočech.cz - panem podnikatelem Zelenkou z Mostu, který se proto údajně vydal až do Prahy do Politických 9, sídla KSČM, a chlácholil předsedu Filipa, který nemohl - naoko - překousnout, že tahle kandidatura ještě více zmate již tak štěpící se voliče KSČM. Dnes s odstupem 6 let je pan Doubrava opět zvolen, nikoliv snad pro své kvality politika. Také jeho „uplacatýroval“ opět podnikatel Zelenka, a v nemalé části i voliči KSČM, což už je takový karneval alá Ústí. Prý si na Ústecku někteří z nich říkají „rytíři“, zejména v blízkosti Putinových motorkářů. Ale Ústecký kraj je v tomto jistou zvláštností, dostatečně posvěcenou, kde ti, co končili v KSČ, z ní přešli k ODS a měli své „Aulické a Nováky“. Dnes to jistí podnikatel Zelenka. A u paní MUDr. Dernerové se tomu říká „boj proti korupci“, což dnes už nikoho neurazí. Pan Doubrava zase rétorikou napodobuje a straní páně Zemanovu prezidentování. Jeho vrátka jsou přitom pootevřená k SMM na čele s p. Rybou na Mostecku. To, kdyby bylo třeba vykrýt přemostění ke KSČM.

Čili, co nelze „uplacatýrovat“ senátem, dělá si ambice A. Babiš. Jakoby se po volbách do senátu nechal strhnout rétorikou páně Filipovou z KSČM. Prostě, co se nedaří uplatit, zrušit. Platit si ty politické papaláše bude Babiš sám. Ta pachuť po senátním neúspěchu je znát a spojenec v podobě Filipovy KSČM není nikdy daleko. Ruší senát už od doby jeho zrušení. Brzy nám to zřejmě předvedou kandidátky do poslanecké sněmovny. A ty už se rodí „právě teď“. Jako voliči bychom měli začít více přemýšlet nad významem vyjádření: „Kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zakázali,“ měla sdělit Emma Goldman, americká anarchistka a mírová aktivistka litevského původu, která, pravda, žila už v letech 1869 – 1940. A sami si zkusme odpovědět, co vlastně od všech těch voleb očekáváme a když nečteme ty „bláboly“ v podobě programů a kandidáti nás vždy přepadají v době těsně před hlasováním, proč vlastně volíme. Ono totiž volební právo není jen vypovídající hodnotou v zákoně, ono vypovídá i o voličské úrovni. Té naší.

[1] Babiš chce začít jednat o zrušení Senátu, je prý zbytečný a drahý. Novinky.cz

Převzato z profilu.