Tradiční pravo levé zápolení ustoupilo do pozadí, jako bychom se už neměli přít, zda chceme méně státu a více peněz v kapse, méně předpisů a více individuální i podnikatelské svobody či naopak a kontroverzní témata jako muslimská imigrace, islamoterorismus, národní nezávislost nebo bláznivé genderové, zelené a jiné ideologie namíchaly jedovatý politický koktejl tak mocně, že se o přízeň voličů ucházejí často jen monotematické protestní strany pouhé negace. Jedno téma je málo, byť by bylo stokrát pravdivé. Strana má mít náhled na celou šíři politiky, někdy i na stavbu silnic a provoz venkovských hospod, když to vázne.

Na Západě způsobily strany hlavního proudu politickou krizi, prohlásily diskusi za nekorektní a dohodly se na neformální, velké koalici a navíc si ji pojistily nevolenou bruselskou legislativou. A protože nic netrvá věčně a svět je v pohybu, vyprovokovaly proti sobě přirozený, někdy zmatený odpor. Ve svém ideologickém zanícení multikulturalismu (a otevřené společnosti, otevřených hranic) zapomněly, že první povinností státu je zajistit občanům bezpečí.

U nás ještě převládá zdravý rozum a takovým šiboletům podléhá málokdo. Zato naše politiky napadla hydra korupce, „všetci kradnú“, lidé se vzbouřili a nyní hrozí, že pro samý strach z podplácení je státní správa paralyzovaná. Korupce je především kulturní a morální problém, nedostatek osobní integrity a žádný systém ji nevyřeší. Občan soudí, kde soud selhává, ale neměl by podléhat demagogovi, který chce vlastnit stát.

Mnoho věcí není v pořádku, ale to už patří k demokracii, je hádavá, protože nerozhoduje král ale kompromis. A když už se to s byrokracií přehnalo a nedá se postavit ani kurník, natož dálnice, volme stranu, která hodlá papírování a nesmyslnou legislativu omezit. Nepochybně jedna z priorit.

Já však vidím hlavní problém v omezené autonomii státu a bezpečnosti. Republika by měla budovat svou obranu. Jednou bude třeba bránit českou hranici, protože budovatelé nové Evropy tu vnější evropskou uzavřít nehodlají. To znamená volit stranu, která se umí vůči Bruselu a Berlínu vymezit. 

A neměli bychom zapomínat na rodinu, základ společnosti, zvláště tu vícedětnou, ta potřebuje morální i finanční podporu. Kdekdo ji má v hubě, ale skutek utek. Máme na vybranou. Levice chce stavět jesle, pravice nabízí daňové zvýhodnění a zkrácené pracovní úvazky pro ženy.

Dalo by se pokračovat, ale volič dobře zná neduhy hospodářství i společnosti, ztratil jen důvěru v politiky. Programy nečte, slibům nevěří a 40 procent se rozhodne na poslední chvíli. Nemylme se však, letošní volby jsou důležité, nad stoletou republikou se stahují mračna. A je z čeho vybírat, o voličskou přízeň se uchází nebývalý počet 31 partají.

Dejme demokracii šanci, vždyť většina lidí zdravý rozum má. Stačí se v hloubi duše zamyslet nad tím podstatným pro všechny, není toho tolik. Stačí se zeptat svého vnitřního já a odmítnout zelené, pirátské či jiné prkotiny i strany nedůvěryhodných lidí. A neskočit na špek tomu, kdo slibuje hory, doly i modré z nebe. Udělat se dá jen něco.

Alexander Tomský, lídr v Pardubickém kraji