Jak rád bych alespoň napsal, že Česká republika jako jedna ze zemí, jejíž energetika je na jádru výrazně závislá, hlasovala jako jeden muž a jedna žena proti této nesmyslné legislativě.

Bohužel však musím napsat, že dokument prošel i díky hlasům českých poslanců za sociální demokracii, kteří tak hlasovali nejen v rozporu se zájmy své země, ale dokonce i v rozporu s oficiální pozicí české vlády, vedené jejich premiérem.

Důvodů, proč je směrnice zcela „mimo mísu“, lze uvést celou řadu.

Například se zavádí systém vzájemných hodnocení bezpečnosti, podle něhož Komise (opakuji: Komise) může vybírat témata a podnikat inspekční mise. Jinými slovy to znamená, že Komise se svými nejasnými zájmy bude vstupovat do kompetencí českého Úřadu pro jadernou bezpečnost, v jehož čele stojí naprosto kompetentní, odborně uznávaná a veřejností akceptovaná paní Dana Drábová. Koho bude Komise na své spanilé jízdy vysílat? Odborníky ze zemí, které jadernou energii nevyužívají? Jak by ale takoví lidé mohli být odborníky? Anebo budou do elektráren jezdit zástupci jaderných dozorů z jiných zemí? Pak ale iniciativa EU nepřinese nic nového, protože takové kontrolní mise po jednotlivých elektrárnách dávno jezdí pod hlavičkou Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE).

Hlasováním prošla např. také povinnost neomezeného pojištění pro případ jaderné havárie. To sice potěší zahraniční vlastníky pojišťoven na českém trhu, ale současně by to výrobu v jaderných elektrárnách významně prodražilo. Jakékoli úvahy o výstavbě dalších bloků Temelína se v tu chvíli z ekonomických důvodů stávají bezpředmětnými, ale především tato nová povinnost vyvolá dramatické zdražení elektrické energie pro spotřebitele. Nemluvě o otázce, co by nová pravidla pojištění udělala se zisky státem spoluvlastněné společnosti ČEZ a tedy i s dividendami, které pravidelně slouží jako nezanedbatelný příjem státního rozpočtu (a ministr financí Babiš je dokonce chce vyžívat ještě ve větší míře, než tomu bylo dosud).

Doufal jsem, že s koncem hysterie po katastrofě ve Fukušimě skončí také pokusy evropských struktur zmocnit se problematiky jaderné bezpečnosti, sebrat ji z odpovědnosti jednotlivých států, kam logicky patří. Když jsme všem vysvětlili, že Temelínu postavenému uprostřed geologicky stabilní oblasti ve výši kolem 450 metrů nad mořem nehrozí nejen silné zemětřesení, ale dokonce ani žádné tsunami, věřil jsem v konec snah naprostých laiků rozhodovat o něčem, čemu nerozumějí a ani rozumět nemohou. I tentokrát jsem se mýlil. Europarlament opět neodolal a vetřel se do oblasti, kde svými populistickými opatřeními může napáchat mnoho škod.

Jen náhodou zrovna v těchto dnech vychází výroční zpráva již zmíněné MAAE, podle níž „jaderná energetika udělala ve třech letech od roztavení reaktoru v japonské elektrárně Fukušima podstatný pokrok v posílení své bezpečnosti“ a „v roce 2013 bylo ve výstavbě 72 reaktorů, což byl jejich nevyšší počet od roku 1989." Evropa tak opět míří proti celosvětovému trendu, jaderné energetice háže klacky pod nohy. A co víc - svým podnikům tak konkurenceschopnost nezvyšuje, ale snižuje, občanům a firmám energie nezlevňuje, ale prodražuje.