Předvolební euforie vs. realita

Předvolební sliby mají být pro politiky závazkem vůči svým voličům, kterému by měly dostát. Bohužel se ale stalo téměř koloritem některých z nich, že to často u těch slibů začíná i končí. Rozumím povolební realitě, kdy se musí vytvořit kompromis, ale to nemění nic na faktu, že ze zásadních bodů nesmí politik slevit a zaprodat se. Neplnění předvolebních programů je jedním z důvodů, proč se důvěra v politiku mezi občany naší země pomalu vytrácí. A proč mnoho lidí skáče na lep takovým těm prodavačům dobra s heslem, “pusťte nás na ně,” “nejsme jako politici” anebo pamatujete ještě na to „pryč s dinousary"? Každý odpovědný politik by měl stát za svými sliby a pokud není možné je z jakéhokoliv důvodu naplnit, měl by hledat cestu, jak se tomu alespoň co nejvíce přiblížit.

ODS své sliby plní

I ODS má jeden dlouhodobý závazek vůči svým voličům, a to nízké daně. A letos díky daňovému balíčku - zrušení superhrubé mzdy a nižší sazby daně z příjmu - svému slibu také dostála. Prosadili jsme tak z opozice opatření, díky kterému každému člověku, který pracuje, zůstane měsíčně o několik tisíc korun víc v jeho peněžence. A to je jednoznačný úspěch. Každý pracující občan má právo si sám rozhodnout, jak SVÉ vydělané peníze utratí.

Pirátský chaos vs. pirátské líbivé proklamace

Jistě jste zaznamenali, že v táboře všech možných levičáků a socialistů vyvolalo snížení daní hotovou paniku. Někdo chce nechat lidem jejich vlastní peníze, ó jaká hrůza. Mě osobně ty jejich hysterické záchvaty nechávají naprosto klidnou. Ale musela jsem se smát, když jsem nedávno četla předvolební sliby koalice Pirátů a STANu, ve kterých slibují “nízké daně”.

Přitom to jsou právě Piráti, kteří se nejvíce snažili zabránit zrušení superhrubé mzdy. Prý ty peníze potřebuje stát víc. Děs! Stát má hlavně šetřit v běžných výdajích a ne projídat peníze, které mu lidé vydělali svojí prací. Ale moc mě to u nich vlastně nepřekvapuje. Jak dokážou zatočit s veřejnými rozpočty, vidíme v Praze dnes a denně. Pirátská armáda poradců, která nemá v historii hlavního města obdoby, populistický marketing, politické trafiky pro kamarády a rekordní počet placených předsedů výborů, kteří berou měsíčně kolem 80.000 Kč. Když vidím, jak Praha stagnuje, tak by mě strašně zajímalo, za co? Ale v investicích, které Praha potřebuje jako sůl, je to bída.