Krásné i smutné Zmrtvýchvstání

Máme Velikonoce, jedny z mých nejoblíbenějších svátků. Pro křesťany jsou to svátky vůbec nejdůležitější, neboť jsou oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Jenomže vedle toho jsou Velikonoce také neodmyslitelně spojeny s různými lidovými tradicemi, s vítaním jara, pohanskými zvyky, kdy se země probouzí po zimním spánku.

Velikonoce jsou podle mě nejhezčí mimo velká města, v přírodě, na venkově. Teprve tady na člověka dýchne ta pravá nostalgie. Připadá si jako kdyby byl uvnitř obrázku Josefa Lady. Sluníčko, které příjemně hřeje na tváři, všude kolem probouzející se tráva, do zlatova vybarvené narcisky a v dálce kostelní zvon popohání opozdilce na mši. A pak pochopitelně koledníci. Party kluků nervózních, co asi dostanou a nastrojené slečny, které se těší na jejich přízeň a možná i na to, že to foukání kraslic nebylo nadarmo. Jo a co se dospělých chlapů týče, tak ti sice vědí, co dostanou, ale těší se o to víc. A tak to má být.

RADOST

Každá tradice je osobitá přesně tak, jak osobitá je komunita, která jí ctí a slaví. Náš český venkov je krásný stejně tak, jako je krásná naše země. A naše tradice jsou upřímně žité. Žádná křeč a marketing. Asi proto je mám tak ráda. A vidím to i na lidech kolem sebe ve městě, tu nenucenou chuť slavit tradice. Proto lidé pečou beránka a jarní nádivku, jedou na své chalupy do klidu, vyfoukávají a malují kraslice, pletou pomlázky, pijou, baví se, smějou, diskutují. Jsem přesvědčená, že dokud tahle nenucenost bude žít dál, budou žít i “naše” svátky, naše tradice.

Bez ohledu na to, jestli to zapadá do multikulturního vzorce tvůrců různých nových pořádků, nebo jestli jsou genderové role při oslavě svátků řádně vyvážené či nikoliv. To vlastně nikoho při oslavě Velikonoc nezajímá. Tohle vědomí do té oslavy jara, které s sebou přináší nový život, krásně zapadá.

SMUTEK

V letošní velikonoční a předvelikonoční čas mě ale zarmoutily dvě věci. Požár jedné z nejúžasnějších křesťanských katedrál v pařížské v Notre-Dame. Tady už víme, že to asi nebyl teroristický útok, prostě se to stalo nějakým nedopatřením a hříčkou osudu. Ač je to obrovská kulturní ztráta, umíme se s tím smířit a katedrálu obnovit.

Ale dnešní zprávy ze Srí Lanky, kde na křesťany útočili teroristé v kostelech a v hotelích právě o Velikonocích, to je děsivé a nikdy se s podobným fanatismem nesmířím.

Modlím se za zraněné, myslím na rodiny obětí...dnes při oslavě Zmrtvýchvstání!

Tak pán Bůh s námi a zlé pryč