Hezký den, kolegyně, kolegové.

My si tady asi budeme hodně dneska děkovat za to, že jsme to dotáhli až do třetího čtení. Já moc děkuji za velmi plodnou nadstranickou spolupráci a nebudu vám opakovat, co vlastně ta novela znamená, protože jsme měli příležitost si to poslechnout už třikrát a jsme docela daleko v tom legislativním procesu.

Teď musím trošku varovat, protože ve svém projevu budu trošku explicitní. Vždycky když se to píše na sociálních sítích nebo v médiích, tak se u toho píše trigger warning, protože někoho to může zasáhnout. Hodně jsem přemýšlela o tom, jestli vůbec na půdu Poslanecké sněmovny patří slova ať už je to sex, pohlavní zneužití, znásilnění, orální sex, anální sex a tak dále, a když jsem o tom přemýšlela, tak jsem si řekla, že je vlastně smutný, že o tom vůbec přemýšlím, protože my to musíme poslouchat, ale spousta lidí to musela bohužel přežít a někteří z nich byli děti, což je naprosto zásadní, že my vlastně tou novelou chráníme ty nejvíc bezbranné z nás, ty, které mají chránit jejich rodiče, má je chránit celá společnost a občas u toho selžou jak ti rodiče, tak celá společnost.

Jsou to samozřejmě ty případy, kdy je znásilněno malé dítě, to se bohužel děje, a společnost na to neřekne vůbec nic, nebo tomu pachateli dá podmínku, což samozřejmě ve společnosti způsobuje to, že jsme všichni právoplatně naštvaní, nechápeme, jak se to může stát a potom to porovnáváme s ostatními trestnými činy, jako že za pěstování marihuany tady někdo dostane několik let ve vězení. To se děje.

Takže budu teď trošku explicitní a povím vám dva konkrétní příběhy lidí, kteří - kdyby možná byli chráněni touto novelou, kterou tady dnes schvalujeme, tak jejich život by asi nebyl bohužel jiný, ale ten trest a pocit zadostiučinění, že někdo, kdo jim něco provedl, byl skutečně potrestán, by jiný byl.