Z cyklu “staráme se o naše lidi, protože na ně dosud všichni kašlali”, kapitola MLADÉ RODINY. Varování: pro účely příspěvku se dopouštím velmi mírného zevšeobecnění, které umím doložit.

Problém: V ČR je 9400 rodičů a cca 13000 dětí žijících v podmínkách, kdy rodiče mají podřadnější práci, než by mohli se svým vzděláním/schopnostmi mít. Založení rodiny je třeba překvapilo, finančně zasáhlo. Často se obrací na své rodiče, protože domácnost nemohou utáhnout. Často je rodina dysfunkční, končí rozvodem, a rodiče spadnou do kategorie “samoživitelé” (těm stát taky často jako záchranná síť moc neslouží, ale o tom jindy). Prosím, já to tady teď neodsuzuju, taková nejsem, tradiční rodinu nemám, nechci a nepropaguju, jen pojmenovávám tu skupinu.

Tyto rodiny často nemají finance na kroužky, sportovní vybavení či obyčejné pomůcky do školy. Kvalitní vzdělání je pro jejich děti nedostupný luxus.

A co s tím? Cestou ven jsou náročné programy, na kterých současná vláda pracuje, má je v programovém prohlášení. Systémovou změnou ale NENÍ rozhazování peněz z vrtulníku, protože ty dojdou, školy a školky ale nebudou, stejně jako bydlení či možnost půjček a flexibilní pracovní doby.

Z programového prohlášení: podpora flexibilních úvazků, podpora předškolní péče, při jakékoliv pomoci myslet na její adresnost (a tím pádem i větší efektivitu), programy pro bydlení pro mladé rodiny. Zní to složitě - ono to totiž složité je, nebude to hotové zítra.

Za Starostové a nezávislí STAN vždy prosazujeme zapojení obcí / krajů tak, aby všechny tyto programy byly dobře zacílené. Protože vy přece tam, kde bydlíte, přesně víte, co potřebujete pro udržení (či zvýšení) kvality života. A pokud to u vás tak není... tak můžete kandidovat, doporučuji.